Snad žádná část Bible není v oblasti výchovy důležitější než životní příběhy, které v ní jsou zaznamenány. Tyto záznamy přesně odpovídají skutečnému životu. Žádný člověk nedokáže vždy správně pochopit všechny události v životě a jejich souvislosti. To dokáže jen ten, který dovede číst v lidských srdcích a rozpoznávat tajemství pohnutek i činů. Jen on může s naprostou pravdivostí vykreslit lidský charakter a správně představit lidský život. A takový pohled můžeme nalézt pouze v Božím slově.Vy 87.2

Bible jasně ukazuje, že to, co děláme, je jen výsledkem toho, kým jsme. To, co prožíváme v životě, bývá do značné míry ovocem a důsledkem našich myšlenek a činů.Vy 87.3

“Řekněte: Spravedlivému bude dobře … Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal.” Izajáš 3,10.11. “Slyš, země: Hle, já uvedu na tento lid zlé věci, ovoce jejich úmyslů.” Jeremjáš 6,19.Vy 87.4

To je velmi závažný poznatek, který bychom si měli zapamatovat. Každý čin zpětně ovlivňuje toho, kdo jej vykonal. Člověk sám ale často nedokáže rozpoznat, že zlo v jeho životě je jen ovocem jeho setby. Nejsme však ponecháni bez naděje.Vy 87.5

Jákob se ve svém životě uchýlil k podvodu, aby získal právo prvorozeného, které mu Bůh slíbil. Když se pak proti němu obrátila bratrova nenávist, musel nést následky. Během svého dvacetiletého vyhnanství byl sám několikrát oklamán a podveden, a nakonec musel zase uprchnout do bezpečí. Podruhé sklízel trpkou žeň tehdy, když viděl, že jeho špatné vlastnosti se projevují i u jeho synů. Byl to až příliš pravdivý obraz odplaty v lidském životě.Vy 87.6

Bůh ale říká: “Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám. Rozlítil jsem se, když se lid provinil chamtivostí, bil jsem jej, skryl jsem se v rozlícení, že se odvrátil a šel cestou svého srdce. Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí … Pokoj, pokoj dalekým i blízkým, praví Hospodin. Vyléčím jej.” Izajáš 57,16-19.Vy 87.7

Jákob svému trápení nepodlehl. Litoval toho, co udělal, a rozhodl se, že odčiní to, co provedl svému bratrovi. A když mu kvůli hněvu Ezaua hrozila smrt, hledal pomoc u Boha. “Utkal se s andělem a obstál. Plakal a prosilVy 88.1

o smilování.” Ozeáš 12,5. Ten mu nakonec požehnal. Znovu v Boží síle vstal; už ne jako podvodník, ale jako kníže, kterému bylo odpuštěno. Byl osvobozen nejen od svého rozzlobeného bratra, ale také sám od sebe. Moc zla, která jej ovládala, byla zlomena a jeho povaha se změnila. I do jeho života znovu zazářilo světlo. Když se pak v závěru života ohlédl zpět, mohl vidět obrovskou moc toho, který byl stále s ním. Vyznává: Je to “Bůh…, který mě vodí od počátku až dodnes, Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil.” 1. Mojžíšova 48,15.16.Vy 88.2

Stejná zkušenost se opakovala i v životě Jákobových synů. Hřích přináší svou odplatu a pokání zase přináší do života ovoce spravedlnosti.Vy 88.3

Bůh neruší své zákony ani nejedná v rozporu s nimi. Nenapravuje působení hříchu, ale proměňuje ho. Jeho milostí se mění původní zlořečení v požehnání.Vy 88.4

Lévi byl nejkrutějším a nejpomstychtivějším z Jákobových synů. Byl to právě on, kdo se spolu se Šimeónem nejvíce provinil při zrádném vyvraždění Šekemovců. Povahové rysy Léviho se odrazily i na jeho potomcích, o nichž Bůh prohlásil: “Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli.” 1. Mojžíšova 49,7. Pokání však přineslo v jejich životě změnu. Navzdory odpadnutí ostatních kmenů pak dokázali stát věrně při svém Bohu. Zlořečení se nakonec obrátilo v nejvyšší poctu.Vy 88.5

“V oné době oddělil Hospodin kmen Léviho, aby nosil schránu Hospodinovy smlouvy, aby stál před Hospodinem, přisluhoval mu a dával požehnání v jeho jménu.” “Má smlouva s ním byla život a pokoj. Dal jsem mu toto: bázeň, aby žil v mé bázni a děsil se mého jména …, chodil se mnou pokojně a bezelstně a mnohé odvrátil od nepravosti.” 5. Mojžíšova 10,8; Malachiáš 2,5.6.Vy 88.6

Levité, kteří byli určeni jako služebníci svatyně, nedostali do dědictví žádnou půdu. Bydleli společně ve městech, která jim byla vyhrazena, a byli podporováni desátky, dary a oběťmi určenými pro Boží službu. Byli učiteli lidí, hosté na všech jejich slavnostech. Všude si jich vážili jako služebníků a představitelů Boha. Celému národu byl dán příkaz: “Pokud budeš žít ve své zemi, varuj se toho, abys lévijce nechal opuštěného.” “Proto se Lévimu nedostalo podílu ani dědictví s jeho bratry. Sám Hospodin je jeho dědictvím.” 5. Mojžíšova 12,19; 10,9.Vy 88.7

Čestné jednání

Vítězství víry