Jóbova zkouška
Pro ty, kteří milují Boha a “jsou povoláni podle jeho rozhodnutí” (Římanům 8,28), jsou biblické příběhy důležitou ukázkou toho, k čemu mohou sloužit těžkosti. “Jste moji svědkové, je výrok Hospodinův, a já jsem Bůh!” Izajáš 43,12. Naše životy jsou svědectvím toho, že Bůh je dobrý a že dobro je nade vším.Vy 91.6
“Stali jsme se podívanou světu, andělům i lidem.” 1. Korintským 4,9.Vy 91.7
Satan odmítá připustit, že by hlavní zásadou Božího království byla nesobecká láska. Od začátku velkého sporu se snažil dokázat, že Boží jednání je sobecké. Totéž tvrdí o všech, kteří mu slouží. Posláním Krista i těch, kteří nosí jeho jméno, je vyvrátit satanovy argumenty.Vy 91.8
Ježíš na sebe vzal lidskou podobu, aby dal svým vlastním životem příklad nesobecké lásky. Všichni, kdo se s tímto jeho posláním ztotožňují, mají s ním spolupracovat a prakticky ukazovat, jak lze podle této zásady žít. Zvolit si to, co je správné, protože je to správné, stát za pravdou i za cenu utrpení a oběti — “toVy 91.9
je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův” Izajáš 54,17.Vy 92.1
Bible nám zaznamenává příběh muže, který byl zatažen do tohoto satanova sporu. Ten, který zná a zkoumá lidská srdce, o Jóbovi prohlásil: “Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.”Vy 92.2
Proti tomuto muži vznesl satan pohrdavé obvinění: “Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má … Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.”Vy 92.3
Hospodin na to satanovi odpověděl: “Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.”Vy 92.4
S tímto svolením satan připravil Jóba o vše, co měl — o jeho stáda, služebnictvo i děti. Navíc “ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.” Jób 1,8-12; 2,5-7.Vy 92.5
Ale jeho kalich hořkosti se tím ještě nenaplnil. Jeho přátelé vnímali jeho neštěstí jako trest za hřích a zraňovali jeho rozbolavělou duši tím, že jej obviňovali ze špatného jednání.Vy 92.6
Zdálo se, že je opuštěn nebem i zemí. Přesto se pevně držel víry v Boha a vědom si své bezúhonnosti v úzkosti a bezradnosti volal:Vy 92.7
“Život mě omrzel … Kéž bys mě skryl v podsvětí a schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.” Jób 10,1; 14,13.Vy 92.8
“Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není … Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy … Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili … Ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády … Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.” Jób 19,7-21.Vy 92.9
“Kéž bych věděl, kde ho najdu. Vydal bych se k jeho sídlu … Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu, jestliže něco učiní vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvidím to. Zato on zná moji cestu; ať mě zkouší, vyjdu jako zlato.” Jób 23,3-10.Vy 92.10
“I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.” Jób 13,15.Vy 92.11
“Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.” Jób 19,25-27.Vy 92.12
A Jóbovi se stalo podle jeho víry. “Ať mě zkouší,” řekl, “vyjdu jako zlato.” Jób 23,10.Vy 92.13
Trpělivým snášením svého trápení obhájil nejen svůj ale i Boží charakter. A “Hospodin také změnil Jóbův úděl … a dal mu všeho dvojnásob, než míval … A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku.” Jób 42,10-12.Vy 92.14
V seznamu lidí, v jejichž životech se v nelehkých chvílích projevilo sebezapření, jsou i Jónatan a Jan Křtitel.Vy 92.15
Jónatan se narodil jako dědic trůnu. Věděl však, že podle Božího rozhodnutí má odejít do ústraní. Dokázal být nejlepším a nejvěrnějším přítelem muže, který měl jednou zaujmout jeho místo. Chránil Davida s nasazením vlastního života. Pevně stál po boku svého otce, jehož moc upadala, a po jeho boku i nakonec padl. Celé nebe si váží Jónatanova jména a také pro nás je připomínkou života nesobecké lásky.Vy 93.1
Veřejné vystoupení Jana Křtitele, který ohlašoval příchod Mesiáše, vyvolalo v národu vzrušení. Celé zástupy jej následovaly z místa na místo. Když pak Mesiáš, o němž mluvil, přišel, vše se změnilo. Lidé začali následovat Ježíše a zdálo se, že Janovo dílo spěje rychle k závěru. Jeho víra však nezakolísala: “On musí růst, já však se menšit.” Jan 3,30.Vy 93.2
Čas plynul, ale království, které Jan s důvěrou očekával, stále nepřicházelo. Byl zbaven svobody pouště a uvězněn v Herodově žaláři, kde čekal a vyhlížel, co se bude dít. Neřinčely zbraně ani se neotevřely dveře vězení. Avšak uzdravování nemocných, hlásání evangelia a pozvedání lidských duší dotvrzovaly Kristovo poslání.Vy 93.3
Když Jan ve vězeňské kobce viděl, kam směřuje jeho cesta, byl ochoten přijmout úkol, aby se i on připojil ke Kristu v oběti. Nebeští poslové stáli po jeho boku až do smrti. Všechny vesmírné bytosti tak byly svědky toho, jak svým životem obhájil nesobeckou službu. SvědectvíVy 93.4
Janova života bylo povzbuzením pro všechny trpící v dalších generacích, kteří procházeli nejrůznějším soužením. Muže i ženy v žalářích, na popravištích a v plamenech po staletí temna posilovala vzpomínka na toho, o němž Kristus prohlásil:Vy 93.5
“Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší.” Matouš 11,11.Vy 93.6
“Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno; zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostří meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců; ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení. Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář. Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení. Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země. A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.” Židům 11,32-40.Vy 93.7