“S královstvím Božím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.Vy 63.5

Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.” Marek 4,26-28.Vy 63.6

Každé semeno má v sobě schopnost vzklíčit, kterou do něj Bůh vložil. Kdyby však bylo zanecháno samo sobě, nikdy by nevyklíčilo. Člověk může zabezpečit ty nejlepší podmínky pro růst, ale jeho snaha má hranice. Musí se spoléhat na toho, který spojil setbu a žeň svojí všemocnou silou.Vy 63.7

V semínku je život a v půdě síla. Kdyby však dnem i nocí nepůsobila Boží moc, semeno by nepřineslo užitek. Musí přijít déšť, který svlažuje půdu, a slunce musí přinést teplo. Pohřbené semínko musí dostat impulz. Život, který do něj vložil Stvořitel, může probudit zase jen on sám. A tak každé semínko i každá rostlina se rozvíjí a roste díky Boží moci.Vy 63.8

“Semenem je Boží slovo.” Lukáš 8,11. “Jako země dává vzrůst tomu, co klíčí, jako zahrada dává vzklíčit tomu, co bylo zaseto, tak Panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi pronárody.” Izajáš 61,11. Při duchovním zasévání, podobně jako při tom v přírodě, pouze Bůh může dát moc, která plodí život.Vy 63.9

Práce rozsévače je založena na víře. Neumí vysvětlit tajemství klíčení a růstu, ale důvěřuje Božímu působení, které dává vegetaci vzrůst. Rozsévá semena s očekáváním, že sklidí mnohem víc. Podobně mají pracovat i rodiče a učitelé a očekávat, že semínka, která zasévají, přinesou užitek.Vy 63.10

Dobré semeno může nějakou dobu ležet v srdci bez povšimnutí. Když se pak ale člověka dotkne Boží Duch, skryté semínko vzklíčí, a nakonec přinese ovoce. Nikdy nevíme, které semínko se v našem životním působení ujme a kterému se bude dařit. To však není otázka, kterou bychom měli řešit. “Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera.” Kazatel 11,6. Bůh s lidmi uzavřel smlouvu, v níž slíbil, že “setba i žeň … nikdy nepřestanou po všechny dny země.” 1. Mojžíšova 8,22. S důvěrou v toto zaslíbení může zemědělec orat a zasévat. Při duchovním zasévání můžeme i my důvěřovat jeho slibu: “Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.” Izajáš 55,11. “S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.” Žalm 126,6.Vy 64.1

Klíčení semene představuje začátek duchovního života a vývoj rostliny je obrazem rozvoje charakteru. Život nemůže existovat bez růstu. Rostlina buď roste, anebo umírá. Její růst je tichý a nenápadný, přesto ale trvalý. Stejně je tomu s růstem charakteru. Náš život může být na každém stupni rozvoje dokonalý. Pokud se v našem životě bude naplňovat Boží záměr, budeme dělat neustálé pokroky.Vy 64.2

Rostlina roste, protože přijímá vše, co jí Bůh poskytuje k udržení života. Také pro duchovní růst je nezbytná spolupráce s Božími prostředky.Vy 64.3

Tak jako je rostlina zakořeněná v půdě, tak máme být i my zakořeněni v Kristu. Jako rostlina přijímá sluneční svit, rosu a déšť, tak máme my přijímat Ducha svatého. Budou-li naše srdce patřit Kristu, přijde k nám jakoVy 64.4

“přívaly dešťů a jako jarní déšť, jenž svlažuje zemi”. Ozeáš 6,3. Vyjde nad námi jako Slunce spravedlnosti “se zdravím na paprscích”. Malachiáš 3,20. Potom každý z nás “rozkvete jako lilie”. Ozeáš 14,6.Vy 64.5

Když roste pšenice, rozvíjí se “nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.” Marek 4,28. Zemědělec zasévá a pečuje o pole, protože očekává sklizeň — potravu pro hladové a osivo pro další úrodu. Také Bůh očekává úrodu. Touží po tom, aby se mohl projevit v srdcích a životech svých následovníků a aby se jejich prostřednictvím mohl projevit v srdcích a životech dalších lidí.Vy 64.6

Postupný rozvoj rostliny ze semene je podobenstvím o výchově dítěte. Objevuje se “nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu”. Marek 4,28. Toto podobenství vyprávěl Stvořitel, který sám vytvořil malé semínko, vložil do něj život a ustanovil zákony, které řídí jeho růst. Ve svém vlastním životě uskutečnil to, o čem vyprávěl v tomto podobenství. On, Král slávy a nebeský Panovník, se stal malým betlémským dítětem a na určitou dobu přijal roli bezbranného kojence v péči matky. V dětství se choval a mluvil jako dítě, vážil si svých rodičů a plnil jejich přání. Od chvíle, kdy začal samostatněji přemýšlet, však neustále rostl v milosti a poznání pravdy.Vy 64.7

Rodiče a učitelé by se měli snažit rozvíjet vlohy dětí a mladých lidí přiměřeně jejich věku a stupni vývoje, aby se vyvíjeli přirozeně jako rostliny v zahradě.Vy 65.1

Malé děti by měly být vychovávány jednoduchým dětským způsobem, aby byly spokojené se svými malými a užitečnými povinnostmi, s radostmi a zkušenostmi úměrnými jejich věku. Dětství odpovídá v podobenství stéblu, které má svou osobitou krásu. Neměli bychom děti nutit předčasně dospívat. Měly by si co nejdéle udržet svěžest a krásu mládí. Čím klidnější a jednodušší je život dítěte — bez nepřirozených vzrušení a v souladu s přírodou — tím více to prospívá jeho tělesné a duševní vitalitě a duchovní síle.Vy 65.2

Zázračným nasycením pěti tisíců lidí Spasitel názorně demonstroval Boží moc, která dává úrodu a zaručuje sklizeň. Pán Ježíš poodhrnul závoj zakrývající přírodu a projevil tvořivou energii, která neustále působí v náš prospěch. Ten, který rozmnožil bochníky chleba, koná podobný zázrak každý den, když rozmnožuje semena zasetá do půdy. Úroda pozemských polí je stejným zázrakem, kterým stále sytí miliony potřebných. Bůh zve lidi, aby s ním spolupracovali v péči o zaseté zrní a při přípravě chleba. Právě proto však někdy zapomínají na Boží vliv. Působení jeho moci připisují přírodě či lidské práci a příliš často zneužívají jeho dary pro své sobecké cíle. Dar se tak stává kletbou místo požehnáním. Bůh to však chce změnit. Chce oživit naše otupené smysly, abychom dokázali vnímat jeho laskavé milosrdenství a aby pro nás mohly být jeho dary takovým požehnáním, jaké původně zamýšlel.Vy 65.3

Je to živé Boží slovo, které dává život semínku. Když pak jíme uzrálé obilí, přijímáme i my tento život. Bůh si přeje, abychom to pochopili. Přeje si, abychom si každý den uvědomovali, když jíme chléb, že je to díky jeho působení, a žili ve stále těsnějším společenství s ním.Vy 65.4

Jedním z Božích zákonů, který platí v celé přírodě, je neměnný zákon příčiny a následku. Žeň svědčí o setbě. V této oblasti nelze nic předstírat. Lidé mohou oklamat své bližní a dostat pochvalu a odměnu za něco, co nikdy neudělali. V přírodě však takový podvod není možný. Pro nezodpovědného zemědělce je žeň neúprosným rozsudkem.Vy 65.5

Platí to i v duchovní oblasti. Zlu se může dařit jen zdánlivě, nikoli ve skutečnosti. Dítě, které chodí za školu, mladý muž nedůsledný ve svém studiu, prodavač nebo učeň, který poškozuje svého zaměstnavatele, nečestný podnikatel — ti všichni si mohou nalhávat, že pokud se na to nepřijde, přináší jim to jen výhody. Ale není tomu tak. Takový člověk klame sám sebe. Výsledkem životní setby je charakter, který rozhoduje o údělu člověka v tomto životě i v životě budoucím.Vy 65.6

Sklizeň, to je rozmnožené původně zaseté semeno. Každé semeno přináší své plody. Podobné je to i s našimi charakterovými rysy, které si pěstujeme. Sobectví, samolibost a zaměření na sebe se množí a vedou člověka do bídy a zkázy. “Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný.” Galatským 6,8. Láska, soucit a laskavost přinášejí ovoce požehnání, plody, které nepomíjejí.Vy 66.1

Při každé sklizni se počet zasetých semen násobí. Jediné semínko rozmnožené opakovanou setbou by mohlo pokrýt celou zemi zlatými klasy. Tak široký vliv může mít i jediný život nebo dokonce jediný čin.Vy 66.2

Kolik činů lásky v průběhu staletí inspirovala vzpomínka na jednu alabastrovou nádobu rozbitou k pomazání Ježíše Krista. Skromný příspěvek bezejmenné vdovy, která do chrámové pokladny “vhodila dvě drobné mince” (Marek 12,42), motivoval k přinášení mnoha darů pro Boží věc.Vy 66.3

Zákon služby

Život jako výsledek smrti