Systém vzdělávání, který byl ustanoven už na počátku světa, měl být modelem pro celou budoucnost. Jako názorná ilustrace těchto principů byla založena škola v Edenu, v domově našich prvních rodičů. Zahrada Eden byla učebnou a příroda učebnicí. Sám Stvořitel byl učitelem, který vyučoval své studenty, naše prarodiče.Vy 13.2

Adam a Eva byli stvořeni, aby byli “obrazem a odleskem Boží slávy” 1. Korintským 11,7. Byli obdarováni nadáním, které odpovídalo vysokému poslání, k němuž byli určeni. Měli ušlechtilé a souměrné postavy, pravidelné a krásné rysy, vyzařovalo z nich zdraví, radost a naděje. Celým svým zevnějškem se podobali svému Stvořiteli. Tato podoba se ale neprojevovala jen v jejich fyzickém vzhledu. Celá jejich mysl i duše ukazovaly slávu Stvořitele. Když byli Adam a Eva stvořeni, stáli jen o málo “níž než andělé” Židům 2,7. Byli obdařeni velkými duchovními a duševními schopnostmi, aby mohli nejen rozpoznávat divy viditelného vesmíru, ale také pochopit morální zodpovědnost a závazky.Vy 13.3

“A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.” 1. Mojžíšova 2,8-9. Zde, uprostřed nádherné přírody, nedotčeni hříchem, měli naši prarodiče získávat své vzdělání.Vy 13.4

Sám nebeský Otec řídil osobně jejich vzdělávání. Často je navštěvovali jeho poslové, svatí andělé, kteří jim předávali rady a pokyny. Když se v denním vánku procházeli zahradou, často zaslechli Boží hlas a osobně mohli hovořit s věčným Bohem. To, co pro ně Bůh zamýšlel, byly “myšlenky o pokoji, nikoli o zlu” Jeremjáš 29,11. Vždy mu šlo o jejich nejvyšší dobro.Vy 13.5

Úkolem člověka bylo pečovat o zahradu; bylo mu uloženo, “aby ji obdělával a střežil” 1. Mojžíšova 2,15. I když měli Adam s Evou všeho dostatek a Pán celého vesmíru jim mohl poskytnout vše potřebné, přesto neměli zahálet. Užitečná práce pro ně měla být požehnáním, sloužit k posílení těla, rozvíjení mysli a utváření charakteru.Vy 13.6

Kniha přírody, která před nimi rozprostřela své živé lekce, jim poskytla nevyčerpatelný zdroj poučení a potěšení. Boží jméno bylo napsáno na každém lístku stromů v lese, na každém kameni, na každé zářící hvězdě, na zemi, v moři i na obloze. Všechno neživé i živé stvoření — listy, květiny i stromy, každá živá bytost — od mořských obrů až po zrnko prachu ve slunečním paprsku, to vše učilo obyvatele Edenu o tajemství života. Boží sláva na nebi, nespočet světů v uspořádaném oběhu, to “jak plují oblaka” (Jób 37,16), tajemství světla a zvuku, dne a noci — to vše byly předměty studia žáků první školy na této zemi.Vy 14.1

Nekonečný Původce toho všeho jim pomáhal pochopit přírodní zákony, procesy a velké principy pravdy, které vládnou duchovnímu světu. Díky tomu, že jim dal “poznat světlo své slávy” (2. Korintským 4,6), se mohly rozvíjet jejich duševní i duchovní síly a oni pociťovali stále větší radost ze života.Vy 14.2

Stvořitel nedal lidem jen nádhernou zahradu Eden — celá země byla nesmírně krásná. Čisté stvoření nebylo zasaženo kazem hříchu ani stínem smrti. “Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů.” Abakuk 3,3. “Jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol.” Jób 38,7. Země tak byla věrným obrazem toho, který je “nejvýš milosrdný a věrný” (2. Mojžíšova 34,6), a vhodnou učebnou pro ty, kteří byli stvořeni k jeho obrazu.Vy 14.3

Bůh toužil po tom, aby se celá země stala tím, čím byla zahrada Eden. Jeho záměrem bylo, aby rostoucí lidská rodina mohla i v budoucnu utvářet své domovy a školy tak, jak jim to na počátku ukázal. Po čase měly být po celé zemi domovy a školy, ve kterých by lidé studovali Boží slova i činy. Stále více a více tak měli odrážet světlo poznání jeho slávy.Vy 14.4

1. kapitola — Zdroj a cíl pravé výchovy a vzdělávání

3. kapitola — Poznání dobra a zla