Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Touha věků - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    26. kapitola — V Kafarnaum

    Ježíš se na svých cestách často zastavoval v Kafarnaum, a proto se začalo říkat, že je to “jeho město”. Leželo na břehu Galilejského jezera, poblíž Genezaretské roviny nebo přímo na ní.TV 156.1

    Jezero leží v hluboké proláklině a způsobuje, že okolní rovina má teplé jižní podnebí. V Kristově době tam rostly palmy, olivy a nejrůznější směsice pestrobarevných květin. Lidé tam založili zahrady, vinice a pole. Vše zavlažovaly bystřiny z nedalekých hor. Na březích jezera a na okolních pahorcích se rozprostírala města a vesnice. Jezero bylo plné rybářských člunů. Všude proudil čilý, rušný život.TV 156.2

    Kafarnaum mělo výhodnou polohu a stalo se centrem Spasitelova působení. Leželo na hlavní cestě, která vedla z Damašku do Jeruzaléma, Egypta a ke Středozemnímu moři, a proto bylo významným střediskem cestovního ruchu. Městem procházeli nebo se v něm zastavovali na svých cestách lidé z mnoha zemí. Ježíš se tam mohl setkat s příslušníky všech národů a společenských vrstev, s lidmi bohatými a významnými i s chudými a obyčejnými. Jeho učení se odtud mohlo šířit do mnoha zemí a domácností. Lidé tak mohli začít zkoumat proroctví a přemýšlet o Spasiteli. Svět se měl seznámit s jeho posláním.TV 156.3

    Navzdory veškerému úsilí velerady namířenému proti Ježíši lid s nadšením očekával rozmach jeho díla. Celé nebe jej se zájmem sledovalo. Andělé působili na lidská srdce, přitahovali je ke Spasiteli, a připravovali tak cestu jeho dílu.TV 156.4

    V Kafarnaum svědčil o Kristově moci syn královského služebníka, kterého Ježíš uzdravil. Dvořan s celou svojí rodinou nadšeně vyprávěl o své víře. Když se roznesla zpráva, že Učitel je mezi nimi, celé město ožilo. Proudily k němu davy lidí. V sobotu byla synagoga tak přeplněná, že se mnozí museli vrátit, protože už se pro ně nenašlo místo.TV 156.5

    Všichni, kdo slyšeli Spasitele, “žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc”(Lukáš 4,32). “Učil je jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.” Matouš 7,29. Učení zákoníků a starších bylo formální, chladné a bezduché. Boží slovo pro ně nemělo živou moc. Jeho poselství nahrazovali vlastními představami a tradicemi. Zaběhnutým způsobem stále dokola vykládali při bohoslužbách zákon. Boží Duch však jejich srdcem ani srdcem jejich posluchačů nepohnul.TV 156.6

    Ježíš se nezabýval spornými otázkami, které mezi sebou Židé řešili. Jeho posláním bylo zvěstovat pravdu. Jeho slova osvětlovala učení patriarchů a proroků a Písmo se pro lidi stávalo novým zjevením. Nikdy předtím nechápali, jak hluboký význam Boží slovo má.TV 157.1

    Ježíš přistupoval k lidem s pochopením, protože znal jejich problémy. Pravdu jim představoval přímo a jednoduše, aby mohli vidět její krásu. Mluvil čistě, jasně a srozumitelně. Jeho hlas zněl lidem zvyklým poslouchat jednotvárné proslovy rabínů jako hudba. Jeho učení bylo sice prosté, ale také úplně jiné než všechna ostatní, protože Ježíš mluvil jako “ten, kdo má moc”. Rabíni se vyjadřovali neurčitě a váhavě, jako by se Písmo dalo chápat tak, anebo právě naopak. Jejich posluchači propadali stále větší nejistotě. Ježíš však vykládal Písmo jako zcela nepochybné svědectví. Všechno vysvětloval s takovou mocí, že mu nikdo nemohl odporovat.TV 157.2

    Mluvil spíše vážně než vzrušeně a vždy si byl vědom svého cíle. Obracel pozornost lidí k věčným hodnotám. Při každé příležitosti jim zjevoval Boha. Chtěl, aby se lidé vymanili z moci pozemských zájmů, jež je svazovaly. Ukazoval jim správný žebříček hodnot. Věci tohoto světa podřizoval věcem nebeským, ale nikdy nepodceňoval jejich význam. Učil, že nebe a země patří k sobě a že poznání Boží pravdy pomáhá lidem lépe plnit povinnosti každodenního života. Mluvil jako ten, kdo dobře zná nebe, je si vědom svého vztahu k Bohu, a přesto uznává své spojení s každým člověkem.TV 157.3

    Poselství milosti vždy přizpůsoboval svým posluchačům. “Uměl zemdleného podpírat slovem.”(Izajáš 50,4) Mluvil laskavě, vždy se snažil přiblížit poklady pravdy tím nejpřitažlivějším způsobem. K lidem zatíženým předsudky přistupoval taktně a získával jejich pozornost překvapivými příklady. Jeho podobenství působila na lidská srdce. Vybíral si jednoduché příběhy z každodenního života, jež v sobě skrývaly hluboký význam. Představoval nesmrtelné pravdy na příkladech nebeského ptactva, polních lilií, obyčejného semena, pastýře a jeho ovcí. Když se potom lidé s těmito jevy v přírodě setkali, vzpomněli si na jeho slova. Kristova podobenství jim neustále připomínala jeho učení.TV 157.4

    Kristus lidem nikdy nelichotil. Nikdy nevyzdvihoval jejich domněnky a představy, nechválil nápadité myšlenky. Ti, kdo nezaujatě a do hloubky přemýšleli, přijímali jeho učení a zjistili, že je zkušebním kamenem jejich moudrosti. Žasli nad tím, jak jednoduchým jazykem vyjadřoval duchovní pravdu. I ti nejvzdělanější byli jeho slovy uneseni, užitek však vždy přinášela i nevzdělaným. Ježíš měl poselství i pro lidi, kteří neuměli číst ani psát, a dokonce i pohanům dával najevo, že jim má co říci.TV 157.5

    Jeho láska a soucit byly pro unavené a zarmoucené jako balzám. I uprostřed rozhněvaných nepřátel z něho vyzařoval pokoj. Jeho vnitřní klid, příjemná povaha a především láska, která se odrážela v jeho pohledu i slovech, přitahovaly každého, kdo se nezatvrdil v nevíře. Kdyby nebyl stále laskavý a nepřistupoval k lidem s pochopením, nebyly by za ním chodily tak veliké zástupy. Trpící, kteří za ním přicházeli, cítili, že o ně má zájem jako jejich věrný přítel, a chtěli lépe poznat jeho učení. Přiblížilo se k nim nebe. Toužili být stále s ním, aby se mohli bez přestání těšit z jeho lásky.TV 157.6

    Ježíš velmi pozorně a s uspokojením sledoval, jak se mění výraz tváře jeho posluchačů. Vyzařoval z nich zájem a radost. Těšilo ho, když pravda pronikala do jejich srdcí, bořila zdi sobectví, vedla je k pokání a nakonec i k vděčnosti. Někdy zahlédl mezi zástupy známé tváře a rozzářil se radostí. Viděl v nich nadějné obyvatele svého království. Když se jasně vyslovená pravda dotkla některé z uctívaných model, zaznamenal změnu. Chladný a odmítavý pohled svědčil o neochotě přijmout světlo. Takové zavrhování poselství pokoje Ježíše vždy velmi zraňovalo.TV 158.1

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents