Jan ve vězení

Pro proroka z pouště to vše bylo nepochopitelným tajemstvím. Přicházely chvíle, kdy mu démonské našeptávání působilo nesmírná muka a kdy se ho zmocňovala nesnesitelná úzkost. Je možné, že se dlouho očekávaný Vysvoboditel ještě neobjevil? Jaký význam potom mělo poselství, které mu bylo svěřeno a které sám zvěstoval? Jan byl výsledkem svého poslání hořce zklamán. Myslel si, že Boží poselství bude mít tentýž účinek jako čtení zákona za Jóšijáše a Ezdráše (2. Paralipomenon 34,1; Nehemjáš 8,9), že lid bude z celé duše činit pokání a navrátí se k Hospodinu. Úspěchu svěřeného poslání obětoval celý svůj život. Bylo to snad zbytečné?TV 135.2

Jana mrzelo, že z lásky k němu mají jeho učedníci nedůvěru k Ježíši. Bylo všechno úsilí, jež pro ně vynaložil, marné? Zpronevěřil se snad svému poslání, že už nemůže dále pracovat? Pokud zaslíbený Vysvoboditel přišel a zjistil, že Jan věrně plnil svůj úkol, nesvrhne snad nyní utlačovatele a nevysvobodí svého posla?TV 135.3

Křtitel se však své víry v Krista nevzdával. Vzpomínka na hlas z nebe, na holubici, na Ježíšovu ničím neposkvrněnou čistotu a na moc Ducha svatého, která na něho samotného v Ježíšově přítomnosti spočinula, i prorocké předpovědi — to vše svědčilo o tom, že Ježíš z Nazareta je oním Zaslíbeným.TV 135.4

O svých pochybnostech a úzkostech Jan s přáteli nehovořil. Rozhodl se zeptat se samotného Ježíše. Poslal mu vzkaz po dvou ze svých učedníků. Doufal, že rozhovor se Spasitelem je utvrdí ve víře a že přesvědčí i své bratry. Navíc toužil po tom, aby Kristus poslal nějakou zprávu jemu samému.TV 135.5

Učedníci přišli k Ježíši s otázkou: “Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?” Lukáš 7,19.TV 135.6

Ještě nedávno ukazoval Křtitel na Ježíše a prohlašoval: “Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.” Jan 1,29. “Ten, který přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.” Jan 1,27. A najednou se ptá: “Jsi ten, který má přijít?” Pro Ježíše to bylo hořké zklamání. Jestliže Jan, Kristův věrný předchůdce, nepochopil jeho poslání, co může očekávat od sobeckých davů?TV 135.7

Spasitel neodpověděl učedníkům hned. Zatímco vedle něho stáli a divili se jeho mlčení, přicházeli k němu nemocní a trpící lidé, aby je uzdravil. Zástupem si razili cestu slepí a nemocní ze všech společenských vrstev. Někteří přicházeli sami, jiné přinášeli jejich přátelé. Všichni se usilovně drali k Ježíši. Hlas velikého Lékaře pronikal do hluchých uší. Slovem a dotekem ruky otevíral oči slepým, aby viděli denní světlo, krásu přírody, přátele i svého Vysvoboditele. Zaháněl nemoci a horečku. Jeho hlas slyšeli i umírající a vstávali ve zdraví a síle. Posedlí ďábelským duchem jej poslouchali, jejich šílenství ustupovalo a oni chválili Ježíše. Ježíš uzdravoval a zároveň lidi i učil. Chudí venkované a dělníci, kterým se rabíni vyhýbali jako nečistým, se kolem něho shromažďovali a on jim svědčil o věčném životě.TV 136.1

Tak uplynul celý den. Janovi učedníci všechno viděli a slyšeli. Konečně si je Ježíš zavolal. Přikázal jim, aby Janovi řekli všechno, čeho byli svědky, a dodal: “Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.” Lukáš 7,23. Jeho božství bylo zřejmé z toho, jak se přizpůsoboval potřebám trpících lidí. Jeho sláva se projevila v lásce k nám hříšníkům.TV 136.2

Učedníci vyřídili Janovi Ježíšův vzkaz. Víc nebylo třeba. Jan si vzpomněl na proroctví o Mesiáši: “Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně.” Izajáš 61,1.2. Kristovy skutky prozrazovaly nejen to, že je Mesiáš, ale i způsob, jakým nastolí své království. Janovi byla zjevena stejná pravda jako Elijášovi na poušti, když viděl “před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl.” Po ohni Bůh promluvil k prorokovi “hlasem tichým, jemným”. 1. Královská 19,11.12. Tak měl Ježíš uskutečňovat své dílo — ne řinčením zbraní a bořením trůnů a království, ale působením na lidská srdce životem plným milosrdenství a obětavé lásky.TV 136.3

Sebezapírání, které projevoval ve svém životě Jan Křtitel, bylo zásadou Mesiášova království. Jan dobře věděl, jak cizí to vše bylo představám a nadějím izraelských vůdců. To, co pro něho bylo přesvědčivým důkazem Kristova božství, pro ně nic neznamenalo. Čekali jiného Mesiáše, než byl zaslíben. Jan tušil, že Spasitelovo poslání v nich probudí jen nenávist a odsouzení. Jako Kristův předchůdce upíjel z kalicha, který bude muset Spasitel vypít až do dna.TV 136.4