30. kapitola — Dvanáct apoštolů

“Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat.” Marek 3,13.14.TV 182.1

Ve stínu stromů na horském svahu nedaleko Galilejského jezera povolal Kristus dvanáct apoštolů a pronesl známé Kázání na hoře. Ježíš měl rád pole a hory a častěji učil pod širým nebem než v chrámu či v synagogách. Zástupy, které za ním přicházely, by se ani do žádné synagogy nebyly vešly. To ale nebyl jediný důvod, proč se Ježíš rozhodl učit v polích a lesích. Ježíš měl rád přírodu. Každé tiché zákoutí pro něho bylo posvátným chrámem.TV 182.2

První obyvatelé země měli svoji svatyni pod stromy ráje. Tam Kristus rozmlouval s praotcem lidstva. Když byli Adam s Evou vyhnáni z ráje, uctívali Boha v lesích a polích, kde je Kristus seznamoval s evangeliem své milosti. S Abrahamem hovořil Kristus pod duby v Mamre, s Izákem při večerní modlitbě na poli, s Jákobem na pahorku v Bét-el, s Mojžíšem v midjánských horách a s Davidem na pastvinách, kde jako mladík hlídal stáda. Na Kristův příkaz Židé po patnáct století každoročně na týden opouštěli své příbytky a bydleli ve stanech postavených ze zelených větví “ušlechtilých stromů, palmových ratolestí, větví myrtových keřů a potočních topolů”. 3. Mojžíšova 23,40.TV 182.3

Když chtěl Ježíš promluvit ke svým učedníkům, odešel s nimi do ticha polí a hor. Učil je sebezapření a tato klidná místa byla pro jeho ponaučení vhodnější než rušné město. Rád shromažďoval lidi pod modrou oblohou na travnatých svazích nebo na březích jezera. Uprostřed díla svých rukou mohl obracet pozornost posluchačů od umělého k přirozenému. V životě přírody se projevovaly zásady jeho království. Když se lidé rozhlédli a viděli obdivuhodné dílo jeho rukou, lépe chápali vzácnou Boží pravdu. Příroda jim připomínala Kristovo učení a připomíná je i dnes všem, kdo do ní chodí s Kristem v srdci. Cítí v ní Boží přítomnost. Příroda obrací pozornost ke Kristovým podobenstvím a poučením. Společenství s Bohem v přírodě povznáší mysl a naplňuje srdce pokojem.TV 182.4

Nejdůležitější tehdy bylo položit základ církvi, která by Krista po jeho odchodu zastupovala na zemi. Spasitel vodil učedníky na místa, která měl rád.TV 182.5

Neměli žádnou nákladnou svatyni. Duchovní poznání, jež tehdy načerpali, se jim navždy spojilo s krásou hor, údolí a jezer.TV 183.1