Umění povzbudit

Učil je, že každý dostal nějaký dar, a bude-li s ním správně zacházet, získá nepomíjitelné bohatství. Vyhýbal se všem marnostem a svým vlastním příkladem ukazoval, že s časem je třeba zacházet jako se vzácným pokladem a věnovat ho svatým věcem. Zdůrazňoval, že každá chvíle má nedozírný význam. Zajímal se o každého člověka a všem chtěl přinést spasení. Vždy a všude se snažil být prospěšný a hledal nejvhodnější způsob, jak přivést lidi k poznání. I těm nejzvrácenějším a nejzoufalejším vléval do srdce naději a ujišťoval je, že se mohou změnit a žít čistě a bezúhonně jako Boží děti. Často se setkával s lidmi, kteří byli pod mocí satana a neměli sílu se z ní vymanit. Se soucitem a pochopením potěšoval tyto malomyslné, nemocné, zkoušené a ztracené. Promlouval k nim slovy, která potřebovali slyšet a kterým rozuměli. Setkával se také s těmi, kdo usilovně bojovali s nepřítelem. Povzbuzoval je, aby vytrvali, a ujišťoval je, že Boží andělé jsou na jejich straně a dovedou je k vítězství. Lidé, kterým takto pomáhal, se přesvědčili, že mu mohou plně důvěřovat, že s nimi cítí a nevyzradí jejich tajemství.TV 55.2

Ježíš uzdravoval tělo i duši. Cítil se všemi trpícími a všem přinášel úlevu. Jeho laskavá slova na ně působila jako hojivý balzám. Nedá se říci, že by tehdy vykonal nějaký zázrak, ale vycházela z něho uzdravující síla lásky, která pozvedala nemocné a nešťastné. Tímto nenápadným způsobem pomáhal lidem již od dětství. Proto jej mnozí tak rádi poslouchali, když začal veřejně vystupovat.TV 55.3

Ve skutečnosti však byl Ježíš v dětství, mládí i v dospělosti osamělý. Ve své čistotě a věrnosti nesl tíhu zodpovědnosti za spasení světa sám, bez lidské pomoci. Věděl, že pokud lidé od základu nezmění své zásady a způsob myšlení, budou ztraceni. Nikdo si neumí představit, jak těžce na něho toto břemeno doléhalo. Cílevědomě a odhodlaně plnil své poslání a byl světlem lidí.TV 55.4