POKOJ I SVÁR

Krátce před svým ukřižováním předal Kristus svým učedníkům poselství o pokoji: “Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!” (J 14,27) Takového pokoje nedosáhne člověk přizpůsobováním se světu. Kristus nikdy nezískával pokoj za cenu kompromisů se zlem. Pokoj, který zanechal Kristus svým učedníkům, je spíše vnitřní než vnější a má navždy provázet jeho svědky v bojích a zápasech.PNL 48.4

Kristus řekl sám o sobě: “Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.” (Mt 10,34) Ačkoli byl Vládcem pokoje, způsobil rozdělení. Přišel, aby zvěstoval radostnou zprávu a dal lidem naději a radost. Tím však rozpoutal spor, který má hluboké kořeny a probouzí v lidech prudké vášně. Ježíš varuje své následovníky: “Ve světě máte soužení.” “Vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.” “Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a ně-kteří z vás budou zabiti.” (J 16,33; L 21,12.16)PNL 48.5

Toto proroctví se naplnilo pozo-ruhodným způsobem. Ježíšovy ná-sledovníky postihla každá urážka, potupa a krutost, k níž mohl satan lidi poštvat. A bude se stále znovu pozoruhodným způsobem naplňovat, protože tělesný člověk má Boží zákon i nadále v nenávisti a odmítá se přizpůsobit jeho přikázáním. Dnešní svět nežije v souladu s Kristovými zásadami o nic víc než v době apoštolů. Stejná nenávist, která podnítila lidi k volání “Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!” a která rozpoutala pronásledování učedníků, stále ještě působí v neposlušných lidech. Tentýž duch posílal lidi v temném středověku do vězení, do vyhnanství a na smrt; vymyslel strastiplná muka inkvizice, naplánoval a uskutečnil krveprolití bartolomějské noci a zapálil ohně ve Smithfieldu; dodnes má na neznovuzrozené lidi stejně zhoubný vliv. Dějiny pravdy byly vždy dějinami boje mezi dobrem a zlem. Hlásání evangelia v tomto světě bylo vždy spojeno s odporem, nebezpečím, ztrátami a utrpením.PNL 49.1

Odkud čerpali ti, kdo byli v minulosti pronásledováni kvůli Kristu, svou sílu? Ze společenství s Bohem, Duchem svatým a Ježíšem. Potupa a pronásledování oddělily mnohé od jejich pozemských přátel, nikdy však od Kristovy lásky. Nejvroucněji miluje Spasitel zápasícího člověka tehdy, když snáší potupu kvůli pravdě. Kristus řekl: “Já ho budu milo-vat a dám se mu poznat.” (J 14,21) Když je věřící člověk kvůli pravdě postaven před světský soud, Kristus stojí vedle něj. Když jej obklopují zdi vězení, Kristus se mu zjevuje a utěšuje ho svou láskou. Musí-li pro Ježíše podstoupit smrt, Spasitel ho ujišťuje, že sice mohou zabít tělo, ale duši ublížit nemohou. “Vzchopte se, já jsem přemohl svět.” “Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. ” (J 16,33; Iz 41,10)PNL 49.2

“Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně. Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.” “Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocenná.” (Ž 125,1.2; 72,14)PNL 49.3

“Hospodin zástupů jim bude štítem... Tak je Hospodin, jejich Bůh, v onen den zachrání, stádečko svého lidu. Jako drahokamy v čelence budou zářit nad jeho zemí.” (Za 9,15.16)PNL 49.4