V PISIDSKÉ ANTIOCHII

Po Markově odchodu navštívili Pavel a Barnabáš Pisidskou Antiochii. V sobotní den vešli do židovské sy-nagógy a posadili se. “Po čtení ze Zákona a Proroků vybídli je představení synagógy: ‘Bratří, máteli slovo povzbuzení, promluvte k lidu.’” (Sk 13,15) Když byli takto vyzváni, aby promluvili, Pavel “povstal..., pokynul rukou a řekl: ‘Muži izraelští a s nimi vy, kteří ctíte jediného Boha, slyšte mne!’” (Sk 13,16). Následoval působivý proslov. Pavel vyprávěl, jak Bůh v průběhu historie jednal se Židy. Začal vysvobozením z egyptského otroctví a hovořil o tom, že jim byl zaslíben Spasitel z rodu Davidova. Směle prohlásil, že “z Davidova potomstva dal Bůh Izraeli podle svého slibu Spasitele Ježíše. Před jeho vystoupením kázal Jan všemu izraelskému lidu, aby se odvrátili od svých hříchů a dali se pokřtít. Když Jan končil své poslání, řekl: ‘Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Za mnou přichází někdo, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek na jeho nohou.’” (Sk 13,23-25) A tak Pavel s velikou mocí kázal, že Ježíš je Spasitel lidstva a Mesiáš, o němž hovoří proroctví.PNL 99.2

Po tomto prohlášení Pavel dodal: “Bratří z rodu Abrahamova i vy, kteří s nimi ctíte jediného Boha, nám bylo posláno toto slovo spásy. Ale obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdcové Spasitele nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova proroků, která se čtou každou sobotu.” (Sk 13,26.27)PNL 99.3

Pavel neváhal a o zavržení Spasitele židovskými vůdci jim řekl čistou pravdu. “Ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti,” prohlásil apoštol, “vymohli si na Pilátovi, aby ho dal popravit. Když udělali všechno přesně tak, jak to bylo o něm v Písmu napsáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.PNL 99.4

My vám přinášíme radostnou zprávu,” pokračoval apoštol, “že slib, daný našim praotcům, splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno v druhém Žalmu: ‘Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.’ To, že jej vzkřísí z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: ‘Věrně vám splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.’ A pak na jiném místě říká: ‘Nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.’ David sloužil Bohu za svého života, potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach. Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach.” (Sk 13,28-37)PNL 99.5

Když jim Pavel takto objasnil naplnění známých proroctví o Mesiáši, začal jim kázat o pokání a odpuštění hříchů skrze zásluhy Ježíše Krista, jejich Spasitele. Řekl: “Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. Ale v něm je ospravedlněn každý, kdo věří.” (Sk 13,38.39)PNL 100.1

Boží Duch působil skrze tato slova a dotýkal se nitra posluchačů. Apoštol se odvolával na starozákonní proroctví a tvrdil, že se naplnila ve službě Ježíše Nazaretského. Tím se mu podařilo přesvědčit mnohé, kteří toužili po příchodu zaslíbeného Mesiáše. Svým ujištěním, že “radostná zpráva” o spasení neplatí jen pro židy, ale také pro pohany, vzbudil naději a radost těch, kteří podle svého původu nepatřili k Abrahamovým dětem.PNL 100.2

“Když Pavel a Barnabáš vycházeli ze synagógy, všichni je prosili, aby k nim o tom všem znovu promluvili příští sobotu.” Shromáždění se konečně začalo rozcházet a “mnoho židů i obrácených pohanů”, kteří toho dne přijali radostnou zprávu, kterou slyšeli, “doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti” (Sk 13,42.43).PNL 100.3

Pavlův proslov vzbudil v Pisidské Antiochii takový zájem, že “příští sobotu přišlo skoro celé město slyšet Boží slovo. Když židé viděli tolik lidí, naplnila je závist a začali Pavlovým slovům odporovat a rouhat se.PNL 100.4

Ale Pavel a Barnabáš směle prohlásili: ‘Vám židům mělo být slovo Boží zvěstováno nejprve. Protože je odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete k ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Vždyť Pán nám přikázal: “Ustanovil jsem tě, abys byl světlem pohanům a nesl spásu až na sám konec země.”’PNL 100.5

Když to pohané uslyšeli, radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.” (Sk 13,44-48)PNL 100.6