OBRÁCENÍ ŽALÁŘNÍKA

Zatímco však lidé byli krutí a pomstychtiví a trestuhodně zanedbávali své posvátné povinnosti, Bůh na své služebníky nezapomněl a slitoval se nad nimi. Celé nebe se zajímalo o osud mužů, kteří trpěli pro Krista. Do vězení byli vysláni andělé, pod jejichž nohama se chvěla země. Dveře vězení zajištěné těžkými závorami se otevřely dokořán; z rukou a nohou vězňů spadly řetězy a pouta a žalář zaplavilo jasné světlo.PNL 125.3

Žalářník s úžasem naslouchal modlitbám a zpěvu uvězněných apoštolů. Když je přivedli, viděl jejich oteklé a krvácející rány a sám nařídil, aby jim dali nohy do klády. Očekával, že od nich uslyší žalostný nářek a proklínání; namísto toho však slyšel ra-dostné písně a chvalozpěvy. Když usínal, dosud mu zněly v uších. Nyní ho probudilo zemětřesení a chvění vězeňských zdí.PNL 125.4

Leknutím vyskočil a s hrůzou zjistil, že všechny dveře vězení jsou otevřené. Přepadl ho strach, že vězni uprchli. Vzpomněl si, jak důrazně zněl rozkaz, když byli Pavel a Silas předešlého večera svěřováni pod jeho dohled. Byl si jistý, že za svou zdánlivou nesvědomitost zaplatí ži-votem. Ve svém zoufalství měl pocit, že pro něj bude lepší, když sám ukončí svůj život, než aby podstoupil potupnou popravu. Vytasil meč a chtěl se zabít; vtom však zaslechl Pavlova povzbudivá slova: “Nedělej to! Jsme tu všichni!” (Sk 16,28) Všichni vězni byli na svých místech. Zadržela je Boží moc působící skrze jednoho z jejich spoluvězňů.PNL 125.5

Přestože žalářník jednal s apoštoly krůtě, necítili vůči němu žádnou nenávist. Pavel a Silas měli Kristova ducha, nikoli ducha odplaty. Jejich nitro bylo naplněno Spasitelovou láskou, takže v něm nezbylo žádné místo pro zášť vůči jejich pronásledovatelům.PNL 125.6

Žalářník upustil meč, zavolal, aby mu přinesli světlo, a spěchal do vnitřního vězení. Chtěl se podívat, co je to za muže, kteří mu jeho surové jednání oplácejí laskavostí. Došel až k apoštolům, vrhl se jim k nohám a prosil je o odpuštění. Pak je vyvedl ven na dvůr a zeptal se jich: “Bo-hové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?” (Sk 16,30)PNL 126.1

Žalářník se chvěl, protože v země-třesení rozpoznal projev Božího hněvu. Když se domníval, že mu vězni utekli, chtěl si vzít život. Ale zdálo se, že ve srovnání s novým, podivným strachem, který se ho zmocnil, tohle vše nic neznamenalo. Toužil po stejném pokoji a radosti, které vyzařovaly z apoštolů, přestože byli týráni a trpěli. Spatřil v jejich tvářích nebeské světlo a věděl, že Bůh zázračným způsobem zasáhl, aby jim zachránil život. Neobyčejně živě se mu vybavila slova posedlé ženy: “Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse.” (Sk 16,17)PNL 126.2

V hluboké pokoře prosil apoštoly, aby mu ukázali cestu života. Odpověděli mu: “‘Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.’ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží.” (Sk 16,31.32) Pak žalářník očistil apoštolům rány, posloužil jim a se všemi svými příbuznými se nechal pokřtít. Posvěcující vliv se rozšířil mezi všemi vězni, takže byli ochotni naslouchat pravdám, které apoštolové zvěstovali. Byli přesvědčeni o tom, že Bůh, kterému tito muži sloužili, je zázračným způsobem zbavil jejich pout.PNL 126.3