Perzekuce a další rozšíření evangelia

V Anglii — díky tomu, že zde protestantství bylo zavedeno jako státní náboženství — se útlak a perzekuce sice zmírnila, v jisté formě však pokračovala i nadále. Anglikánská církev; zavrhla mnohé z učení Říma, nemálo věcí si však ponechala: odstranila sice nadvládu papeže, ale na jeho místo se dostal panovník jako hlava církve; také její bohoslužba se stále ještě významně odchylovala od čistoty a prostoty evangelia nepochopila rovněž důležitou zásadu náboženské svobody — protestantští králové se jen výjimečně uchýlili ke krutostem, jimiž Řím bojoval proti kacířství, neuznávali však právo každého člověka uctívat Boha podle vlastního svědomí; od všech vyžadovali, aby přijali učení státní církve a zachovávali církví předepsané bohoslužebné formy. Po staletí tak byli lidé s odlišným názorem ve větší nebo menší míře perzekvováni.VDV 169.6

V sedmnáctém století byly například ze svých míst vyhnány tisíce kazatelů. Pod hrozbou těžkých pokut, vězení nebo vyhnanství se lidé nesměli účastnit jakýchkoli náboženských shromáždění, jež neměla souhlas církve. Věrní lidé, kteří chtěli i nadále společně uctívat Boha, se proto museli shromažďovat v tmavých chodbách, na půdách a někdy i v noci po lesích. Přes veškerou opatrnost však mnozí pro svou víru trpěli. Někteří odešli do vyhnanství, jiní byli uvězněni a po čase se jim úplně rozpadla rodina. Bůh je však neopustil a jeho svědectví nemohlo umlčet žádné pronásledování. Mnozí také byli nuceni odejít do Ameriky, kde položili základy občanské a náboženské svobody, jež tvoří bezpečí a slávu této země.VDV 169.7

Podobně jako v době apoštolů útlak a perzekuce pouze napomohly rozšíření evangelia. V jednom odporném vězení trávil čas spolu se zločinci i Jan Bunyan, který zde napsal své podivuhodné dílo, alegorii o cestě poutníka ze země zkázy do nebeského města. Po tři staletí “promlouvá tento hlas” z bedfordského vězení a posiluje lidská srdce. Bunyanovy spisy “Cesta poutníka” a “Milost dostatečná i pro největšího z hříšníků” přivedly mnohé lidi na “cestu života”.VDV 170.1

Také Baxter, Flavel, Alleine a další nadaní a vzdělaní lidé s hlubokou křesťanskou zkušeností statečně hájili víru, která byla jednou provždy dána svatým. I přes útlak a postavení psanců, do něhož byli vehnáni mocnými tohoto světa, nemůže být jejich dílo nikdy zničeno. Flavelovy knihy “Pramen života” a “Metody milosti” pomohly tisícům najít cestu ke Kristu. Baxterův spis “Protestantský pastor” významně podpořil úsilí těch, kdo toužili po oživení Božího díla. Jeho kniha “Věčný odpočinek vykoupených” rovněž dobře splnila své poslání a mnohé věřící přivedla k “odpočinku”, který má Boží lid stále ještě před sebou.VDV 170.2