Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Velké drama věků - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Čas hrůzovlády

    Na počátku revoluce král udělal ústupek a poskytl lidu větší zastoupení, než jaké měli zástupci šlechty a duchovenstva dohromady. Lid se tak sice stal jazýčkem na vahách moci, nebyl však připraven tohoto postavení moudře a prozíravě využít. V touze odčinit bezpráví, jež na něm bylo pácháno, se rozhodl zcela přebudovat společenský systém. Pokořovaný lid, který nebyl s to zapomenout na dlouhá léta útrap a strádání, se rozhodl, že revolucí změní svou nesnesitelnou bídu a že se pomstí těm, které považoval za původce svého utrpení. Utlačovaní pak dělali to, čemu se naučili v dobách útlaku, a stali se utlačovateli svých bývalých trýznitelů.VDV 188.2

    Nešťastná Francie sklízela krvavou žeň své setby. Podrobení se nadvládě Říma mělo hrůzné následky. Na místě, kde Francie pod vlivem římského katolicismu založila na počátku reformace první hranici, vztyčila revoluce svou první gilotinu. Na stejném místě, kde byli v šestnáctém století upáleni první protestantští mučedníci, skončily v osmnáctém století pod gilotinou první oběti. Tím, že vypudila evangelium, které by ji uzdravilo, otevřela Francie dveře nevěře a zkáze. Tam, kde lidé odmítli zábrany vyplývající z Božího zákona, se ukázalo, že lidmi vydané zákony nestačí zadržet příval uvolněných vášní. Národ se vydal na cestu revoluce a anarchie. Boj proti Bibli zahájil etapu, kterou dějiny označují pojmem “hrůzovláda”. Mír a štěstí zmizely z lidských domovů i srdcí. Nikdo si nebyl ničím jistý. Ten, kdo se ještě včera radoval z vítězství, byl už dnes jedním z podezřelých. Všude vládlo násilí a lidské vášně.VDV 188.3

    Král, kněží a šlechta se museli podrobit nesmyslným požadavkům zfanatizovaných davů. Poprava krále pouze podnítila touhu lidu po pomstě, a ti, kdo jej odsoudili, ho brzy sami následovali na popraviště. Popraveni měli být všichni domnělí nepřátelé revoluce. Zaplnila se vězení. Jednu dobu v nich bylo více než dvě stě tisíc vězňů. Ve městech po celém království se odehrávaly hrůzné scény. Část revolucionářů se postavila proti jiné skupině a Francie se stala velkým bojištěm znepřátelených skupin, ovládaných nespoutanými vášněmi. “V Paříži docházelo k jedné bouři za druhou, občané se rozdělili do různých stran a skupin, které — jak se zdálo — usilovaly jen o to, aby se navzájem vyhubily.” Všeobecnou bídu násobilo ještě to, že se Francie zapletla do dlouhé a ničivé války s evropskými velmocemi. “Země dospěla na pokraj zkázy; vojska se domáhala žoldu, Pařížané hladověli, venkov pustošili lupiči, civilizace téměř zanikla v anarchii a nevázanosti.”VDV 188.4

    Lid si až příliš dobře osvojil krutost a násilí, jak ho to svědomitě učil Řím. Konečně nastal den odplaty. Tentokrát už to ale nebyli následovníci Ježíše Krista, kdo byli vlečeni do vězení a na hranice. Ti už dávno vymřeli nebo byli vyhnáni do ciziny. Nemilosrdný Řím začal nyní pociťovat smrtící sílu lidí, které naučil libovat si v krvavém násilí. “Příklad perzekuce, který francouzské duchovenstvo tak dlouhou dobu předvádělo, se nyní obrátil s ještě větší silou proti nim. Popraviště rudla krví kněží. Galeje a vězení, kdysi plná hugenotů, se nyní zaplnila jejich pronásledovateli. Přikováni ke galejní lavici museli tvrdě veslovat. Římskokatoličtí kněží se nyní shýbali pod stejnými ‘ranami’, jaké jejich církev tak štědře rozdávala šlechetným kacířům.”VDV 189.1

    “Pak přišly dny, kdy nejbarbarštější tribunály vydávaly nejbarbarštější zákony, kdy nikdo se nemohl pozdravit se sousedy, ani se pomodlit, aniž by riskoval, že se tím dopustí smrtelného zločinu. Tehdy špiclové nahlíželi do všech koutů, každé ráno pracovala gilotina a vězení byla přeplněná jako podpalubí otrokářské lodi. Krev proudila kanály do Seiny… Vozy plné obětí projížděly denně ulicemi Paříže ke svému cíli a prokonzulové — které státní výbor vyslal do krajů — jednali s takovou krutostí, jakou nepoznala ani Paříž. Jejich vražedné horlivosti nestačila ani gilotina. Dlouhé řady odsouzenců kosily kartáčové střely z děla. Do lodí naplněných lidmi museli udělat díry, aby se vůbec potopily. Lyon se změnil v pustinu. V Arrasu zajatcům odepřeli i milost rychlé smrti. Podél řeky Loiry, od Saumuru až k moři, se slétala velká hejna vran a dravých ptáků, aby hodovali na nahých tělech spletených v hrůzném objetí. Popravčí nebrali zřetel na pohlaví ani na věk. Tato hanebná vláda nechala popravit stovky chlapců a děvčat, kteří nedosáhli ještě sedmnácti let. Nemluvňata vyrvaná ženám z náručí nabodávali jakobíni na hroty svých pík.” Během pouhých deseti let zahynulo nesmírné množství lidí.VDV 189.2

    To vše byl satanův záměr, na jehož provedení pracoval celá staletí. Celé jeho působení je od samého začátku až do konce založeno na podvodu. Jeho trvalou snahou je přinášet lidem těžkosti a strádání, ničit Boží dílo, mařit vliv jeho milosrdenství a lásky, a působit tím v nebi zármutek. Je schopen zaslepit lidskou mysl a navádět člověka k tomu, aby svůj nezdar sváděl na Boha, jako by všechna bída byla důsledkem plánu Stvořitele. Když pak lidé, které ponižoval a utiskoval, získají svobodu, vede je k páchání násilí a výstředností. Případy takové nevázanosti mohou pak tyrani používat jako příklad toho, kam až vede svoboda.VDV 189.3

    Když lidé prohlédnou klam v jedné podobě, přistrojí ho satan do jiného šatu a lidé ho přijímají se stejným nadšením jako předtím. Když zjistili, že římské katolictví je klam a satan už je prostřednictvím tohoto nástroje nemohl vést k přestupování Božího zákona, sváděl je k tomu, aby viděli v každém náboženství podvod a aby Bibli pokládali za pouhou bajku. Tak lidé zavrhli Boží ustanovení a oddali se nekontrolovanému zlu.VDV 189.4

    Obyvatelé Francie nepochopili, že skutečná svoboda spočívá v dodržování požadavků Božího zákona. Tento osudný omyl jim přinesl spoustu těžkostí. “Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.” “Nemají pokoj svévolníci, praví Hospodin.” “Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.” Izajáš 48,18.22; Přísloví 1,33.VDV 190.1

    Přestože mnozí nevěrní lidé neuznávají Boží zákon, je zřejmé, že úspěšný život je podmíněn podřízeností Božímu řádu. O tom svědčí nejen Bible, ale i dějiny.VDV 190.2

    Když satan prostřednictvím římskokatolické církve vedl lidi k neposlušnosti, působil tak skrytě a nenápadně, že lidé v bídě a ponížení — které se dostavily jako následek neposlušnosti — nerozpoznali důsledky přestoupení Božích zákonů. Díky působení Ducha svatého však satan neměl možnost své záměry plně uskutečnit. Lidé však neodhalili skutečnou příčinu svého stavu ani zdroj svého utrpení. Za revoluce národní rada veřejně zavrhla Boží zákon a během následné hrůzovlády mohli pak všichni poznat zákon příčiny a následku.VDV 190.3

    Když Francie veřejně zavrhla Boha a odmítla Bibli, znamenalo to pro mnohé dosažení cíle — konečně tady bylo království, v němž neplatí meze stanovené Božím zákonem. Protože trest za zlo nepřichází okamžitě, mají lidé sklon “činit zlé věci” . Kazatel 8,11. Přestupování správného a spravedlivého zákona musí však nevyhnutelně skončit nezdarem. Lidskou hříšnost sice nepostihl okamžitý trest, přesto si však po dlouhá staletí zcela zákonitě připravovala neodvratný úděl. Míra Boží trpělivosti se naplnila a mnozí příliš pozdě zjistili, že i tato trpělivost má své meze. Boží Duch, který krotil satanovu moc, přestal působit, a ďáblovi, jehož jedinou rozkoší je hříšnost člověka, se otevřelo volné pole působnosti. Když lidé začali páchat hrozné zločiny, jež slovy nelze ani vylíčit, mohli satanovi sluhové sklízet ovoce vzpoury. Zničenou zemí zněl hrůzostrašný pláč — pláč vycházející z nejhlubší úzkosti. Francie se otřásla, jako by ji postihlo zemětřesení. Náboženství, společenský řád a zákony, rodina, stát i církev — to vše bylo smeteno za vydatného přispění těch, kdo odmítli Boží zákon. Starozákonní mudrc řekl: “Svévolník svou svévolí padne.” “Přestože hříšník páchá zlo stokrát a lhůta se mu prodlužuje, já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm, kdo se bojí jeho tváře. Avšak svévolníkovi se dobře nepovede.” (Přísloví 11,5; Kazatel 8,12.13) “Protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili…, budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.” (Přísloví 1,29.31)VDV 190.4

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents