Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Rady pro církev - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Život a dílo Ellen G. Whiteové

    Ellen G. Harmonová a její dvojče se narodily 26. listopadu 1827 v Gorhamu, ve státě Maine na severu Spojených států. Když bylo Ellen devět let, trefil ji její nerozvážný spolužák kamenem do hlavy. V důsledku vážného poranění obličeje málem zemřela; následně byl její zdravotní stav natolik špatný, že nemohla pokračovat ve školní docházce.RPC 18.2

    V jedenácti letech odevzdala své srdce Bohu. Když dosáhla čtrnácti let, byla pokřtěna ponořením do moře a stala se členkou metodistické církve. S dalšími členy své rodiny se účastnila adventních setkání v Portlandu a přijala učení o blízkosti druhého příchodu Ježíše Krista, s nímž ji seznámil William Miller a jeho spolupracovníci.RPC 18.3

    Jednoho prosincového rána roku 1844, když se společně s dalšími čtyřmi ženami modlila, spočinula na ní moc Boží. Nejprve přestala vnímat pozemské věci a následně v obrazném vidění spatřila putování adventního lidu do Božího města a odměnu pro věrné Boží následovníky. S bázní a chvěním s tímto a dalšími viděními seznámila věřící v Portlandu. Když se jí následně naskytla příležitost, vylíčila obsah svých vidění také skupinám adventistů v Maine a v okolních státech. V říjnu roku 1846 se Ellen Harmonová provdala za Jamese Whitea, mladého kazatele, který byl členem adventního hnutí. Následně se až do 6. října roku 1881, kdy James White zemřel, společně se svým manželem věnovala usilovné evangelizační činnosti. Cestovali po Spojených státech, kázali a psali, plánovali a budovali, organizovali a spravovali.RPC 18.4

    Čas ukázal, jak rozsáhlé a pevné základy James a Ellen Whiteovi a jejich spolupracovníci položili a jak prozíravou a dobrou práci odvedli. V letech 1849 až 1850 se zasadili o to, aby sobotní adventisté zahájili publikační činnost, a v 50. letech 19. století pomohli vytvořit zdravý systém financování církve. Jejich práce vyvrcholila roku 1863, kdy vznikla Generální konference Církve adventistů sedmého dne. V roce 1866 byla zahájena zdravotní reforma a na začátku sedmdesátých let položen základ církevního vzdělávacího systému. V roce 1868 byla přijata myšlenka, že se jednou za rok budou konat společná stanová shromáždění, a v roce 1874 adventisté sedmého dne vyslali své první misionáře do Evropy.RPC 18.5

    Tento pokrok byl usměrňován písemnými a ústními radami, které Bůh předal členům církve prostřednictvím Ellen Whiteové.RPC 18.6

    Zpočátku byly veškeré informace předávány formou osobních dopisů či článků uveřejněných v časopise Present Truth (Přítomná pravda), našem prvním církevním periodiku. Její první publikace, která měla šedesát čtyři stran a jmenovala se A Sketch of the Christian Experience and Views of Ellen G. White, vyšla až roku 1851.RPC 18.7

    Od roku 1855 začaly vycházet brožury s názvem Testimony for the Church (Svědectví pro církev). Díky tomu byla poselství, která Bůh čas od času posílal svému lidu, dostupná široké veřejnosti. Protože zájem o tato svědectví vzrůstal, bylo v roce 1885 prvních třicet brožur vydáno ve čtyřech vázaných svazcích. Společně s dalšími svazky, které byly vydány v letech 1889—1897, tvoří tyto knihy devítisvazkový soubor nazývaný Testimony for the Church (Svědectví pro církev).RPC 18.8

    Whiteovým se narodily čtyři děti. Nejstarší syn Henry se dožil šestnácti let, nejmladší syn Herbert zemřel ve třetím měsíci života. Další dva synové, Edson a William, se dožili dospělosti. Oba aktivně pracovali pro Církev adventistů sedmého dne.RPC 19.1

    V létě roku 1885 odjela Ellen Whiteová na žádost církve do Evropy, kde následující dvaroky přispívala k rozvoji činnosti na starém kontinentu. Usadila se v Basileji ve Švýcarsku, odkud se vydávala na cesty do jižní, střední a severní Evropy, kde se účastnila církevních shromáždění.RPC 19.2

    Po čtyřech letech, jež po návratu z Evropy strávila ve Spojených státech, odplula ve svých šedesáti třech letech na žádost Generální konference do Austrálie. Tam devět let pomáhala rozvíjet tamější církev, a to zejména oblast vzdělávání a zdravotní reformy. Když se v roce 1900 vrátila do Spojených států, usadila se v Kalifornii ve městě St. Helena, kde žila až do své smrti v roce 1915.RPC 19.3

    V průběhu své služby, kdy šedesát let působila ve Spojených státech a deset let v zahraničí, Ellen Whiteová obdržela přibližně 2 000 vidění, na jejichž základě udílela rady jednotlivcům a sborům, hovořila na veřejných shromážděních a při zasedání Generální konference, čímž napomohla rozvoji a růstu tohoto významného hnutí. Vždy věrně předávala druhým poselství, která dostala od Boha.RPC 19.4

    Její dílo obsahuje přibližně 100 000 stran. Poselství, která zapsala, se k lidem dostala v podobě soukromých dopisů, pravidelně vycházejících článků v časopisech naší církve a mnoha knih. Zabývala se v nich biblickou historií, praktickým křesťanstvím, zdravím, evangelizací a dalšími praktickými tématy. Některé její knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a prodaly se jich miliony výtisků. Knihy Steps to Christ (Cesta ke Kristu) se od roku 1892 do roku 1990 prodalo odhadem 50 000 000 výtisků v 127 jazycích.RPC 19.5

    V roce 1909 se Ellen Whiteová ve svých jedenaosmdesáti letech vydala napříč Spojenými státy, aby se naposledy zúčastnila Generální konference. Zbývajících šest let života se věnovala dokončování svého literárního díla. Na sklonku svého života napsala tento výrok: “Bez ohledu na to, jestli budu spasená či nikoli, moje spisy budou bez ustání promlouvat a jejich práce bude pokračovat až do konce času.”RPC 19.6

    S neochvějnou odvahou a ve víře ve svého Spasitele zemřela 16. června 1915 ve svém domě v Kalifornii a byla pochována po boku svého muže a dětí na hřbitově Oak Hill v Battle Creeku ve státě Michigan.RPC 19.7

    Její spolupracovníci, lidé ze sboru a rodinní příslušníci ji vnímali jako oddanou matku a zapálenou, neúnavnou, zbožnou pracovnici. Nikdy v církvi nezastávala žádnou funkci; hovořila o sobě jako o “poslu”, který Božímu lidu přináší poselství od Boha, a církev ji také tak vnímala. Nikdy po lidech nechtěla, aby k ní vzhlíželi, ani svého daru nikdy nezneužila k osobnímu obohacení či získání popularity. Svůj život a vše, co měla, odevzdala Bohu.RPC 19.8

    Po její smrti napsal redaktor populárního týdeníku The Independent o jejím příkladném životě článek, který byl otištěn v čísle z 23. října 1915. V závěru se uvádí: “Ve zjevení, která obdržela, měla neochvějnou víru. Svým životem jim dělala čest. Nikdy se u níneprojevila duchovní pýcha a nikdy nezatoužila po mrzkém zisku. Žila a pracovala jako skutečná prorokyně.”RPC 20.1

    Několik let před svou smrtí Ellen Whiteová napsala závěť, v níž uvedla jména pěti důvěryhodných církevních představitelů a pověřila je správou a vydáváním svého literárního díla. Díky tomu po její smrti vznikl Institut Ellen G. Whiteové, který se stará o vydávání jejího díla v angličtině a podněcuje jeho vydávání v dalších jazycích. Rovněž vydal několik kompilací sestavených z článků a rukopisů podle instrukcí Ellen Whiteové. Tato publikace je taktéž vydávána se souhlasem tohoto institutu.RPC 20.2

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents