Zkouška věrných

Skutečnost, že procházíme zkouškami, je dokladem toho, že v nás Ježíš objevil něco velmi cenného, co chce rozvinout. Kdyby v nás neviděl nic, čím by mohl oslavit své jméno, neztrácel by čas naším očišťováním. Ani my bychom se přece nenamáhali s prořezáváním hloží. Kristus do své výhně nehází bezcenné kameny. Zušlechťuje pouze vzácné kovy. (Testimonies For The Church, sv. 7, s. 214)RPC 51.9

Těm, kterým chce Bůh svěřit zodpovědný úkol, ve své milosti odhaluje jejich skryté vady. Nechává je nahlédnout pod povrch, aby mohli kriticky zkoumat spletité pohnutky a záměry svého srdce. Takto jim dává příležitost odhalit každou zvrácenost, správně usměrnit své sklony a zušlechtit své jednání. Pán ve své prozřetelnosti uvádí lidi do takových situací, v nichž může prověřit jejich mravní sílu a odhalit motivy jejich jednání, aby mohli to správné rozvinout a to špatné opustit. Bůh se snaží, aby jeho služebníci porozuměli tomu, co se odehrává v jejich srdci. Za tímto účelem na ně nechává dopadat oheň soužení, aby byli očištěni. “Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se ukáže? Bude jak oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet dary.” Malachiáš 3,2.3. Bůh své lidi vede vpřed krůček po krůčku. Staví je do různých postavení, která jsou vhodná k tomu, aby se v nich projevilo, co mají v srdci. Někteří v jedné zkoušce obstojí, ale v druhé podlehnou. V každém následujícím kroku je člověk zkoušen o něco přísněji. Pokud ti, kdo se považují za součást Božího lidu, zjistí, že jejich srdce není v souladu s Božími požadavky, měli by takové zjištění přijmout jako výzvu k většímu sebezapření, protože jinak je Pán vyvrhne ze svých úst. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 187)RPC 52.1

Když zjistíme, že nejsme schopni vykonávat Boží dílo, a podřídíme se jeho moudrosti, Pán nás použije. Pokud ze srdce odstraníme sobectví, on nám dá vše, čeho se nám nedostává. (Testimonies For The Church, sv. 7, s. 213)RPC 52.2