Připomínka Kristova druhého příchodu

Když seděli okolo stolu, Ježíš jim smutně řekl: “,Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.’ Vzal kalich, vzdal díky a řekl: ‘Vezměte a podávejte mezi sebou. Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.’” Lukáš 22,15-18.RPC 256.7

Večeře Páně by však neměla být smutným obřadem. Smutek není její náplní. Učedníci se neshromažďují u stolu proto, aby si připomínali své nedostatky a hořekovali nad nimi. Nemají se zabývat náboženskou zkušeností, kterou v minulosti prožili, ať již byla povznášející, nebo skličující. Nemají si připomínat vzájemné neshody. To vše je součástí přípravného obřadu. Zpytovat své nitro, vyznat hřích a urovnat spory je třeba před Večeří Páně.RPC 257.1

Potom je čas na setkání s Kristem. Učedníci nemají stát ve stínu kříže, ale v jeho spásném světle. Mají otevřít svá srdce zářivým paprskům Slunce spravedlnosti. Potom se srdcem očištěným Kristovou krví mohou vnímat jeho neviditelnou přítomnost a slyšet jeho slova: “Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.” Jan 14,27.RPC 257.2

Když přijímáme chleba a víno, které symbolizují Kristovo ukřižované tělo a jeho prolitou krev, v duchu se účastníme večeře v horní místnosti. Jako bychom procházeli zahradou posvěcenou utrpením Spasitele, který na sebe vzal hříchy světa. Stáváme se svědky boje, který nám přinesl smíření s Bohem. Vidíme před sebou ukřižovaného Krista.RPC 257.3

Při pohledu na ukřižovaného Vykupitele lépe chápeme velikost a význam oběti, kterou pro nás Majestát nebes podstoupil. Plán spasení se nám ukazuje v celé své slávě a rozjímání nad křížem v nás probouzí posvátnou úctu. Z celé své duše chválíme Beránka a Boha, protože naše mysl je plná výjevů z Golgoty a pro pýchu a sobectví v ní již není místo.RPC 257.4

Když rozjímáme o nekonečné Spasitelově lásce, naše duše se sjednocuje s duchovním životem Ježíše Krista. Každá Večeře Páně nás duchovně posiluje. Prostřednictvím tohoto obřadu můžeme navázat živé spojení s Kristem, a tím i s Otcem. Tento obřad zvláštním způsobem spojuje slabé lidské bytosti s Bohem.RPC 257.5

Obřad Večeře Páně ukazuje na druhý Kristův příchod. Jeho smyslem bylo oživovat tuto naději v myslích učedníků. Kdykoli se sešli, aby si připomněli jeho smrt, vyprávěli si, jak “vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: ‘Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.’” Matouš 26,27-29. V době utrpení a soužení nacházeli učedníci útěchu v naději na návrat svého Pána. Myšlenka “kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde” pro ně měla nesmírnou cenu (1. Korintským 11,26).RPC 257.6

Na to nesmíme nikdy zapomenout. Ježíšovu lásku a její podmanivou moc bychom měli mít stále v živé paměti. Kristus ustanovil obřad Večeře Páně jako hmatatelné svědectví o tom, jak nás Bůh miluje. Kristus nám také umožňuje spojení s Bohem, jedině skrze něj můžeme přicházet k Otci. Rovněž společenství a vzájemná láska mezi věřícími musejí být založeny na Ježíšově lásce. A díky Kristově smrti můžeme mít z jeho lásky plný užitek. Jedině proto, že Ježíš zemřel, můžeme s radostí očekávat jeho návrat. Jeho oběť je ústředním bodem naší naděje. K ní musíme upínat svoji víru. (The Desire of Ages, s. 643-661)RPC 257.7