Slovo k českému čtenáři

Kniha Rady pro církev nabízí výběr z osobních dopisů, publikovaných článků, zaznamenaných projevů a jiných pramenů, které Ellen Gould Whiteová během své služby církvi adresovala různým příjemcům. Jednotlivé rady byly v minulosti vydány ve vícedílných sériích Svědectví pro církev a Pokladnice svědectví. Kniha vznikla teprve v nedávné době a poprvé vyšla v roce 1971, tedy více jak padesát let po smrti autorky.RPC 9.1

Publikace zpřístupňuje studijnímu úsilí českého čtenáře některé důležité texty, které se v minulosti výrazným způsobem účastnily formování praktické adventistické zbožnosti a vytyčení podstatných důrazů v celkovém směřování církve a které mají potenciál prospět věřícímu a celému společenství církve i dnes.RPC 9.2

K radám přistupujme pozitivně. Jsou svědectvím o tom, jak Bůh prostřednictvím proroka vedl svoji církev v minulosti, a jsou pokladem, který nás může obohatit i v přítomnosti. Avšak Bůh ani v případě Bible nepodmiňoval své požehnání z její četby tím, že budeme bez promýšlení akceptovat vše, co je psáno. Boží poselství, ať přichází z různých zdrojů, vždy předpokládá pokoru, ale nikdy nezakazuje přemýšlení. Zodpovědná víra si naopak nezřídka klade otázky. Upřímní věřící, kteří mají sklon nepřemýšlet o “příkazech z nebe”, jsou totiž vystaveni zvláštnímu nebezpečí. Tím, že se vyhýbají vlastnímu bolestnému hledání Boží vůle ve zdrojích Božího zjevení a také duchovnímu zápasu o přijetí vlastní zodpovědnosti za své jednání, a tím, že “poslušně” aplikují rady, utvrzují své křesťanství v “dětských botičkách” a alibisticky přenášejí zodpovědnost za své konání na “nebe”. Před sebou mohou být vzorově poslušní, ale před Bohem být nemusí. Nekritické devótní aplikování rad ve skutečnosti znevažuje Boha a jeho služebnici.RPC 9.3

Proto je důležité instrukce Ellen Gould Whiteové promýšlet. Je potřebné hledat principy, které jako prorok prosazuje, a pátrat po praktické aplikaci, kterou nabízí jak někdejší zkušenost, tak současné prožívání víry. Důležitým pravidlem pro aplikaci rad z minulosti do současnosti je uvědomit si situační kontext původního příjemce instrukcí. Ne vždy samotná rada poskytne dostatek informací o okolnostech, v kterých se primární adresát nacházel. Je třeba to zjistit dalším studiem. Ne vždy však je to možné. To nás vyzývá k určité obezřetnosti, abychom mechanicky nepřenášeli pokyny pro jiného na nás samé nebo někoho jiného v současnosti. Je tedy třeba na základě konkrétní instrukce a situačního kontextu pojmenovat problém, který autorka pomáhala řešit. Pak musíme vědět, zda současný problém je obdobný a zda je vhodné aplikovat její konkrétní rady dnes, máme-li vhodnější současná řešení. Jedná-li se o stejný problém a nedisponujeme-li případnějšími řešeními, můžeme s rozvážnou vírou aplikovat radu do naší situace. Při tom nezapomeňme, že rada, kterou se právě zabýváme, nemusí být jedinou její instrukcí. Třeba to je jen jeden ze způsobů, jak léčila problém. Pouze všechna její vyjádření k problematice mohou poskytnout vyvážený pohled na její radu. Moudré zacházení s radami Ellen Gould Whiteové zahrnuje i to, že neděláme z jejích výroků měřítko pravého adventismu. Ona sama byla proti takovému počínání.RPC 9.4

Proroci jsou jen lidé, a proto se může stát, že naše současné poznání vnímá určitou skutečnost zmíněnou v konkrétní radě jinak. I prorok je dítětem své doby, jejích starostí a jejího poznání. To mu však neubírá v církvi na vážnosti. Bůh ho pověřil, aby posloužil církvi v určité etapě její cesty, a nikoli aby mu vybudoval jméno ověnčené naprostou neomylností, které ostatně má jen Hospodin. Bůh stále vede svoji církev a dává jí nové pochopení zodpovědnosti na světě. Pastorační vedení prorokem, jakým byla Ellen Gould Whiteová, nepochybně zůstává Božím světlem pro církev i v současnosti.RPC 10.1

Za vydavatelství Miloslav Žalud

Anglicky mluvící čtenář může nahlédnout do Study Guide pro tuto kompilaci, který byl vydaný Institutem E. G. W. v roce 1990, na adrese http://www.whiteestate.org/guides/cc.pdf.RPC 10.2