43. kapitola — Církev na zemi

Bůh má na zemi svou církev. Je to jeho vyvolený lid, který zachovává jeho přikázání. Bůh jej vede. Nejsou roztroušeni jeden tam a druhý onde, ale jsou jeden lid. Pravda má posvěcující moc. Ovšem výbojná církev není církví vítěznou. Mezi obilím je i koukol. “Máme jít a plevel vytrhat?” ptali se služebníci. “Ne,” odpověděl pán, “protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.” Matouš 13,27.28. Do sítě evangelia se nezachytí jen dobré ryby, ale i ty špatné, a jenom Pán ví, které jsou jeho.RPC 203.1

Je povinností každého jednotlivce, aby pokorně chodil s Bohem. Nemáme hledat nějaké zvláštní, nové poselství. Neměli bychom si myslet, že Boží vyvolení, kteří se snaží chodit ve světle, jsou součástí Babylonu. (Testimony Treasures, sv. 2, s. 362)RPC 203.2

Přestože v církvi bude až do konce času působit zlo, musí být církev světlem světa, který je znečištěný a zkažený hříchem. Církev, slabé a chybující společenství, které je třeba napomenout, varovat a moudře vést, je jediným lidským společenstvím, kterému Ježíš věnuje svou svrchovanou pozornost. Svět je laboratoř, v níž Ježíš skrze božské a lidské nástroje na lidském srdci provádí pokusy se svou milostí. (Testimony Treasures, sv. 2, s. 355)RPC 203.3

Bůh má svůj oddělený lid, pozemskou církev, které se nic nevyrovná. Převyšuje všechny tím, že zvěstuje pravdu a hájí Boží zákon. Bůh si své zástupce vybral sám. Jsou to lidé, které vyučuje, lidé, kteří jsou ochotní nést vedro a tíhu dne a kteří spolupracují s nebeskými mocnostmi na rozšiřování Kristova království v tomto světě. Ať se všichni s těmito zástupci spojí a přidají se do skupiny svatých, kteří osvědčují trpělivost, zachovávají Boží přikázání a drží se víry Ježíšovy. (Testimony Treasures, sv. 2, s. 361,362)RPC 203.4