Proroci a inspirace

Už jsme se zmínili, že během putování Izraelců po poušti Bůh svým dětem oznámil, jak s nimi bude skrze proroky hovořit. Řekl: “Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu.” 4. Mojžíšova 12,6.RPC 15.1

Jak jsme popsali výše, vidění z roku 1858 týkající se velkého sporu bylo spojeno s určitými tělesnými projevy. Je logické se ptát, proč byla zjevení předávána právě tímto způsobem. Nepochybně to bylo proto, aby lidé získali důvěru a jistotu, že k proroku opravdu hovoří Bůh. Přestože se Ellen Whiteová o svém stavu během zjevení moc často nezmiňovala, jednou o něm uvedla: “Poselství mi byla předávána tímto způsobem proto, aby došlo k posílení víry a aby se lidé v době konce dokázali na ducha prorockého spolehnout.”RPC 15.2

Později bylo možné dílo Ellen Whiteové posoudit podle jeho vlivu. “A tak je poznáte po jejich ovoci.” Matouš 7,23. Jelikož však chvíli trvá, než plody dozrají, Bůh podal důkazy o pravosti svého svědectví hned, když je předával. Díky tomu byla posílena důvěra lidí.RPC 15.3

Avšak ne každé poselství bylo předáváno na veřejnosti a ne vždy přitom docházelo k tělesným projevům. Bůh také prohlásil, že bude s proroky hovořit prostřednictvím snů (viz 4. Mojžíšova 12,1). Jedná se o sny, jež měl například prorok Daniel. “V prvním roce vlády Belšasara, krále babylonského, viděl Daniel sen, vidění mu prošla hlavou na jeho lůžku. Hned tedy v hlavních rysech ten sen popsal.” Daniel 7,1.RPC 15.4

Když se Daniel chystá popsat, čeho byl v nočním vidění svědkem, uvádí: “Viděl jsem v nočním vidění…” Daniel 7,2. Podobně i Ellen Whiteová mívala vidění v nočních hodinách, kdy její mysl odpočívala. Tato vidění jsou v jejích knihách uvozena větou: “V nočním vi-dění mi bylo zjeveno…” Bůh k prorokům skrze prorocké sny hovořil velmi často. Někdo se ale může ptát, jaký je rozdíl mezi prorockým snem a snem obyčejným. Ellen Whiteová se k tomu vyjádřila v roce 1868:RPC 15.5

“Je mnoho snů týkajících se věcí každodenního života, se kterými nemá Duch svatý nic společného. Existují také falešné prorocké sny i falešná zjevení, která pocházejí od satana. Ale sny, které pocházejí od Boha, jsou v Božím slově nazývány noční vidění a jsou stejně důvěryhodným plodem ducha prorockého jako denní vidění. Takové sny jsou přizpůsobeny člověku, který je dostává, a také okolnostem, v nichž se onen člověk nachází, a vždy obsahují důkazy o své pravosti.”RPC 15.6

Jednou, bylo to někdy na sklonku jejího života, se jí její syn W. C. White, který chtěl pomoci méně informovaným lidem, zeptal: “Matko, často popisuješ věci, které ti byly objasněny v nočním vidění. Mluvíš o snech, v nichž ti bylo zjeveno světlo. Kde bereš jistotu, že k tobě ve snech, o nichž tak často mluvíš, hovořil Bůh?”RPC 15.7

Na to mu Ellen Whiteová odpověděla: “Protože u mě při nočních viděních stojí a objasňuje mi věci stejná nebeská bytost, která ke mně promlouvá během denních vidění.” O této nebeské bytosti Ellen Whiteová na jiných místem hovoří jako o “andělu”, “mém průvodci”, “mém učiteli” apod.RPC 15.8

Prorok nikdy nebyl v nejistotě, nikdy nepochyboval o nočních viděních, protože okolnosti, za kterých je obdržel, byly jasným dokladem toho, že se jedná o poselství od Boha.RPC 16.1

Jindy Ellen Whiteová mívala vidění v době, kdy se modlila, mluvila nebo psala. Lidé, kteří v takovém okamžiku byli v její přítomnosti, si uvědomili, že má vidění, na základě toho, že když se právě veřejně modlila či o něčem hovořila, na chvíli se přitom odmlčela. Jednou o tom napsala:RPC 16.2

“Když jsem se vroucně modlila, přestala jsem vnímat své okolí, místnost se naplnila světlem a já obdržela poselství pro shromáždění, které vypadalo jako Generální konference.”RPC 16.3

Ze všech vidění, která Ellen Whiteová během sedmdesáti let své služby obdržela, nejdelší trvalo čtyři hodiny a nejkratší jen okamžik. Obvykle mívala půlhodinová či o něco málo delší vidění. Není však možné stanovit nějaké pravidlo, které by platilo pro všechna vidění, protože apoštol Pavel napsal: “Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků…” Židům 1,1.RPC 16.4

Světlo prorok dostal ve vidění, ale během vidění nic nezapisoval. Jeho práce nebyla mechanická. Až na pár výjimečných případů Bůh proroku nesdělil přesné formulace, které má lidem předat. Ani mu anděl při psaní nevedl ruku a neříkal mu, jaká slova má zapsat. Boží poselství, která prorok ústní nebo písemnou formou předal svým posluchačům, pocházela z jeho mysli osvícené Bohem.RPC 16.5

Zajímalo by nás, jakým způsobem byla prorokova mysl osvícena — jakým způsobem prorok přijímal informace a pokyny, které měl předat lidem. Stejně však, jako nelze přesně definovat způsob, jakým Bůh k proroku promlouvá, nemůžeme ani definovat způsob, jak prorok inspirované poselství přijímá. Vždy se však jednalo o velmi živou zkušenost, která se nesmazatelně vryla do prorokovy mysli. A jelikož to, co vidíme a co zakoušíme, na nás má silnější vliv než to, co pouze slyšíme, byli proroci dramatickými událostmi, jichž se stali ve vidění svědky, hluboce a trvale ovlivněni. Ellen Whiteová jednou uvedla: “Moje pozornost je většinou zaměřena na události, které se odehrávají na zemi. Jednou jsem přenesena do budoucnosti a je mi ukázáno, co se teprve odehraje, a jindy jsem svědkem událostí, které se staly v minulosti.”RPC 16.6

Z těchto slov vyplývá, že Ellen Whiteová zjevené události viděla jako očitý svědek. Odehrávaly se ve vidění před jejíma očima, a proto se nesmazatelně vryly do její mysli.RPC 16.7

Jindy se jí zdálo, že je součástí zjevených událostí; v takových případech měla dojem, že cítí, vidí, slyší, třebaže ve skutečnosti tomu tak nebylo. Tímto způsobem se jí vidění vrylo hluboce do paměti. Takové bylo například její úplně první vidění, které je zaznamenáno na straně 33.RPC 16.8

V dalších případech měla Ellen Whiteová během vidění pocit, že se ocitla ve shromáždění, v domácnostech či institucích, které se nacházely na velmi vzdálených místech. Tyto scény byly tak živé, že byla schopná detailně popsat chování či zopakovat slova, která tam různí lidé pronesli. Jednou měla Ellen Whiteová pocit, že je na prohlídce adventistické zdravotní instituce. Tuto zkušenost popsala následovně:RPC 16.9

“Slyšela jsem povrchní hovory, hloupé žertování, bezduchý smích, které mě bolestivě zraňovaly… Žasla jsem, když jsem viděla, jak jsou lidé svárliví, a slyšela jejich závistivé řeči a ukvapené výroky, které zraňovaly Boží anděly.”RPC 16.10

Pak jí ve stejné instituci byla ukázána mnohem příjemnější místa. Byla zavedena do kanceláří, “z nichž se ozýval hlas modlících. Vítala jsem ho s nadšením!” Na základě této návštěvy a na základě pokynů od anděla, který ji institucí provázel, napsala Ellen Whiteová poučné poselství.RPC 17.1

Často Ellen Whiteová obdržela poselství také prostřednictvím symbolických výjevů. Jeden takový případ je popsán v dopise adresovaném jednomu vedoucímu pracovníkovi, kterému hrozilo nebezpečí.RPC 17.2

“Jindy jsem tě viděla jako generála, který jede na koni a drží standartu. Kdosi k tobě přišel, vytrhl ti tuto standartu s nápisem ‘Desatero Božích přikázání a víra Ježíšova’ z ruky a zašlapal ji do prachu. Viděla jsem tě ve společnosti lidí, kteří tě poutají ke světu.”RPC 17.3

Někdy také Ellen Whiteová obdržela několik protichůdných hledisek týkajících se jedné věci. V jednom vidění jí bylo zjeveno, co se stane, když církev přijme určité plány či postupy, a v dalším jí byly odhaleny důsledky opačného rozhodnutí. Názorným příkladem je vidění týkající se plánů na umístění továrny na výrobu zdravé výživy do Loma Lindy, města ležícího na západě Spojených států. Ředitel sanatoria a jeho spolupracovníci zamýšleli, že továrnu postaví v těsné blízkosti léčebného zařízení. V době, kdy celou věc plánovali, měla Ellen Whiteová během jedné noci dvě vidění. První popsala takto:RPC 17.4

“Viděla jsem rozlehlou stavbu, v níž se vyráběly potraviny. Poblíž ní byly i nějaké menší budovy. Jelikož jsem stála v jejich blízkosti, zaslechla jsem hlasitou hádku, která se týkala pracovních záležitostí. Mezi zaměstnanci panoval nesoulad a zmatek.”RPC 17.5

Následně viděla zničeného ředitele, jak se snaží rozumnými argumenty uklidnit zaměstnance. Rovněž spatřila pacienty, kteří slyšeli hádku a kterým “se nelíbilo, že továrna na výrobu potravin stojí v krásném prostředí”, hned vedle léčebného zařízení. “Vtom se mi ukázal On a řekl mi: ‘Toto všechno, co jsi viděla, má sloužit k tvému poučení, abys znala důsledky určitých záměrů…’”RPC 17.6

Potom se scéna změnila a Ellen Whiteová spatřila továrnu na výrobu zdravé výživy “daleko od areálu léčebného zařízení, u silnice nedaleko železnice”. Zde práce probíhala spořádaně a v souladu s Božími záměry. Několik hodin po tomto vidění Ellen Whiteová napsala dopis pracovníkům v Loma Lindě a přiměla je, aby se znovu zamysleli nad tím, kde má továrna stát. Kdyby pokračovali ve svém původním plánu, později by obrovská tovární budova stojící poblíž sanatoria způsobila církvi potíže. Uvedené příklady ukazují, že Boží posel dostával informace a pokyny prostřednictvím denních i nočních vidění.RPC 17.7

Informace a pokyny, které prorok sděluje lidem, přicházejí skrze prorokovu osvícenou mysl. Ellen Whiteová byla při své práci pod vlivem Ducha Božího, ale byla jí ponechána svoboda. Bylo na ní, jak svěřené poselství formuluje.RPC 17.8

“Přestože jsem při zapisování svých vidění závislá na vedení Duchem Božím stejně, jako když vidění dostávám, slova, jimiž vidění popisuji, jsou moje vlastní, pokud to ovšem nejsou slova, která mi sdělil anděl; takové výroky vždy dávám do uvozovek.”RPC 17.9

Někdy také Ellen Whiteová, stejně jako někteří bibličtí pisatelé, používala formulace jiných autorů, které vybírala pod vedením Ducha svatého. Bylo to zpravidla tehdy, když jí jejich slova a vyjádření připadala obzvláště výstižná.RPC 18.1