Veřejná modlitba

Kristus svým učedníkům kladl na srdce, aby jejich modlitby byly krátké a věcné. Kromě délky modlitby jim také sdělil, že v modlitbě mají vyjádřit svou touhu po časných i duchovních věcech a neopomenout za ně projevit vděčnost. Jeho vzor modlitby obsahuje vše důležité. Zahrnuje všechny palčivé lidské potřeby. Obvyklá modlitba by neměla trvat déle než jednu dvě minuty. Někdy může modlitbu podnítit Duch svatý. V takovém případě roztoužená duše vzdychá po Bohu. Člověk zápasí jako Jákob a není ochoten přestat dřív, dokud Bůh neprojeví svou moc. To je v souladu s Boží vůlí.RPC 248.3

Mnozí se však modlí suchopárným, formálním způsobem. Takoví se modlí k člověku, nikoli k Bohu. Kdyby si uvědomili, co dělají, zhrozili by se nad svou drzostí. Hovoří s Bohem tak, jako by potřeboval být informován o obecných věcech, které se dějí ve světě. Všechny takové modlitby jsou jenom dunící kov a zvučící zvon. V nebi jim nikdo nevěnuje pozornost. Unavují nejen Boží anděly, nýbrž i lidi, kteří je musejí poslouchat.RPC 248.4

Ježíš se modlil velmi často. Odcházel do hájků či do hor, kde o samotě předkládal Otci své prosby. Když byl den u konce a unavení lidé odpočívali, Ježíš trávil čas na modlitbách. V žádném případě bychom neměli druhé od modlitby odrazovat, protože ji i tak mají sklon zanedbávat. Naopak bychom jim měli pomoci pochopit, co znamená modlit se v Duchu. Vroucí a působivá modlitba je vždy namístě a nikdy neunaví. Taková modlitba je pro duchovní lidi zajímavá a občerstvující.RPC 248.5

Jelikož lidé zanedbávají soukromou modlitbu, mají sklon na veřejných modlitebních setkáních Bohu předkládat dlouhé, úmorné a prázdné modlitby. Zjevně se tím snaží odčinit zanedbané povinnosti. Pořád dokola omílají to stejné v domnění, že tím napraví svou liknavost a utiší své svědomí, které je sužuje. Myslí si, že si takovou modlitbou získají Boží přízeň. Většinou však svými modlitbami dosáhnou jen toho, že druhé strhnou na svou nízkou úroveň a uvrhnou je do duchovní temnoty. Kdyby se křesťané doma řídili Kristovým učením týkajícím se modlitby a bdělosti, uctívali by Boha na veřejnosti mnohem rozumnějším způsobem. (Testimonies For The Church, sv. 2, s. 581,582)RPC 249.1