Všichni adventisté sedmého dne toužebně vyhlížejí okamžik, kdy se Ježíš vrátí a vezme je s sebou do nebeských příbytků, které jim připravil. Tam, na oné lepší zemi, už nebude hřích ani zklamání, hlad ani chudoba, nemoci ani smrt. Když apoštol Jan uvažoval o tom, co na Boží věrné v budoucnu čeká, zvolal: “Hleďte, jak velkou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi… Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.” 1. Janův 3,1.2.RPC 11.1

Bůh chce, aby se charakter jeho věrných podobal charakteru Ježíše Krista. Od počátku bylo jeho záměrem, aby se charakter členů lidské rodiny, které stvořil ke svému obrazu, plně rozvinul a odrážel božské kvality. Aby k tomu mohlo dojít, měli naši první rodiče v zahradě Eden získávat pokyny přímo od Krista a Božích andělů. Když ale Adam s Evou zhřešili, nemohli se už více s nebeskými bytostmi setkávat tváří v tvář.RPC 11.2

Aby lidé nezůstali bez vedení, zvolil Bůh jiné způsoby, jejichž prostřednictvím zjevoval Božímu lidu svou vůli. Jedním z nich byla činnost proroků. Bůh Izraeli řekl: “Bude-li mezi vámi prorok, já Hospodin se mu dám poznat ve vidění, mluvit s ním budu ve snu.” 4. Mojžíšova 12,6.RPC 11.3

Bůh si přeje, aby jeho lidé byli informováni, a to nejen o době, ve které žijí, ale také o událostech, které mají teprve přijít. “Ovšem, Panovník Hospodin nečiní nic, aniž by zjevil své tajemství prorokům, svým služebníkům.” Ámos 3,7. Tím se Boží lid, “synové světla”, liší od lidí světa.RPC 11.4

Úkolem proroka je mnohem víc než jen předpovídat budoucnost. Mojžíš, Boží prorok, který je autorem šesti biblických knih, psal o budoucích událostech jen velmi málo. Jeho poslání popisuje prorok Ozeáš takto: “Skrze proroka vyvedl Hospodin Izraele z Egypta, skrze proroka nad ním držel stráž.” Ozeáš 12,14.RPC 11.5

Prorokem není ten, koho za proroka prohlásili jeho bližní, ani ten, kdo se za proroka prohlásil sám. Do prorockého úřadu může člověka uvést jedině Bůh. A tak se občas stane, že některý muž či žena jsou vybráni, aby se stali Božími prostředníky.RPC 11.6

Tito proroci, tito muži a ženy, kteří se z Boží vůle stali nástroji komunikace mezi Bohem a člověkem, hlásali a psali to, co jim Bůh zjevil ve vidění. Jejich sdělení obsahovala drahocenné Boží slovo. Skrze tyto proroky Bůh lidem vysvětloval podstatu zápasu, který se svádí o lidskou duši, podstatu zápasu mezi Kristem a satanem. A tak i my, kteří žijeme v době konce, se máme možnost s tímto konfliktem a prostředky, s jejichž pomocí Bůh ochraňuje své dílo a zdokonaluje lidský charakter, podrobně seznámit.RPC 11.7

se svádí o lidskou duši, podstatu zápasu mezi Kristem a satanem. A tak i my, kteří žijeme v době konce, se máme možnost s tímto konfliktem a prostředky, s jejichž pomocí Bůh ochraňuje své dílo a zdokonaluje lidský charakter, podrobně seznámit.RPC 12.1

o církev, která zachovává Boží přikázání. Je to také církev, která “vydává svědectví Ježíšovi”, a tedy “má ducha proroctví” Zjevení 19,10. Pavel píše, že církev, která bude očekávat druhý příchod Ježíše Krista, nebude pozadu v žádném daru milosti (viz 1. Korintským 1,7.8). Bude požehnaná darem Ježíšova svědectví.RPC 12.2

Z toho jasně vyplývá, že si Bůh přeje, aby církev doby konce, až se objeví na scéně, měla ve svém středu proroka. To, že Bůh zamýšlí promlouvat ke svému lidu v závěru lidských dějin stejným způsobem, jak promlouval v dramatických dobách uplynulých staletí, je pochopitelné.RPC 12.3

Když v polovině 19. století vznikala naše církev, Církev adventistů sedmého dne, z jejího středu se ozývala slova: “Bůh mi ve vidění ukázal.” Nebyla to vychloubačná slova, nýbrž slova sedmnáctileté dívky, věrné služebnice, kterou Bůh povolal, aby mluvila jeho jménem. Během sedmdesáti let oddané služby její hlas ukazoval cestu, napomínal, vyučoval. A můžeme jej zaslechnout i dnes, na tisících stránkách napsaných Bohem vyvoleným poslem, Ellen G. Whiteovou.RPC 12.4

Slovo k českému čtenáři

Velký spor mezi Kristem a satanem