Křesťanova odpověď nevěřícímu

Jak se má křesťan zachovat, když je jeho víra vystavena zkoušce? Měl by jednoznačně a jasně prohlásit: “Jsem upřímný křesťan. Věřím, že sedmý den je biblickým dnem odpočinku. Tvoje a moje víra a zásady jsou vzájemně neslučitelné. Není možné, abychom spolu byli šťastní. Když se totiž budu řídit Boží vůlí, budu se vzdalovat od světa a přibližovat se Kristu. Pokud neuvěříš v Krista a nebudeš se zajímat o pravdu, budeš milovat svět, který já nemiluji, zatímco já zase budu milovat Boží věci, které nepřipadají přitažlivé tobě. Duchovní věci dokáže člověk vnímat jen duchovním zrakem. Bez toho, že bys duchovně prozřel, není možné, abys pochopil, co ode mě Bůh žádá a jaké povinnosti mám ke svému Mistru, jemuž sloužím. Budeš mít proto pocit, že tě kvůli náboženským povinnostem zanedbávám. Nebudeš šťastný/á; budeš žárlit na můj vztah k Bohu a já se zase budu se svou vírou cítit opuštěný/á. Kdyby se tvé postoje změnily, kdyby tvé srdce odpovědělo na Boží požadavky a ty bys začal/a milovat Spasitele, mohli bychom náš vztah obnovit.”RPC 109.2

Tímto způsobem přináší věřící pro Krista oběť, která je v souladu s jeho vůlí a je jasným dokladem toho, že věčný život má pro něj příliš vysokou cenu na to, aby riskoval jeho ztrátu. Cítí, že by bylo lépe zůstat svobodný, než svůj život spojit s někým, kdo dává přednost světu před Kristem a kdo by jej odvedl od Kristova kříže.RPC 109.3