Pomoc potřebným

Způsoby pomoci potřebným je třeba důkladně zvážit na modlitbách. Je nutné, abychom hledali Boží moudrost, protože Bůh ví mnohem lépe než my, krátkozrací smrtelníci, jak se postarat o bytosti, které sám stvořil. Jsou mezi námi někteří, kteří dávají své prostředky každému, kdo je o ně požádá. To není správné. Když pomáháme potřebným, musíme se jim snažit pomoci účelným způsobem. Mezi potřebnými jsou totiž i takoví, jimž pomůžete a oni dál vyžadují vaši pomoc. Budou tak dlouho závislí, dokud zde budou ti, které mohou zneužívat. Když takovým lidem pomáháme, podporujeme v nich lenost, závislost, rozhazovačnost a nestřídmost.RPC 242.7

Dáváme-li chudým, musíme si položit následující otázky: “Podporuji v nich rozhazovačnost? Pomáhám jim, nebo jim ubližuji?” Nikdo, kdo je schopen si sám zajistit živobytí, nemá právo spoléhat na druhé.RPC 243.1

O chudé, zejména o chudé věřící, by se měli starat Boží muži a ženy, moudří a bystří lidé. Ti by měli informovat sbor a navrhnout, co by se pro tyto lidi mělo konkrétně udělat. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 277,278)RPC 243.2

Bůh po nás nežádá, abychom se starali o každou chudou rodinu. Kdybychom to dělali, museli bychom přestat posílat misionáře na nová místa, protože by nám chyběly finanční prostředky. Mnozí si svou chudobu zavinili sami; nenaučili se správně hospodařit. Kdybychom jim pomohli, ublížili bychom jim. Někteří budou chudí za všech okolností. Ze své chudoby se nedostanou ani za nejpříznivějších podmínek. Jelikož si neumějí udělat rodinný rozpočet, vždycky utratí všechny peníze bez ohledu na to, mají-li jich hodně nebo málo.RPC 243.3

Když si takoví lidé přečtou toto poselství, začnou mít dojem, že mají nárok na to, aby jim jejich bohatí bratři pomohli. A když se jim očekávané pomoci nedostane, začnou obviňovat církev, že nežije podle své víry. Kdo by měl v tomto případě nést jejich břemeno? Měli bychom vzít peníze, které byly původně určené na Boží dílo, a dát je těmto početným chudým rodinám? Ne. Břemeno musí nést oni sami. Musí se sami naučit o sebe postarat. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 272,273)RPC 243.4

Bůh si přeje, aby v každém sboru byli chudí, a chce po nás, abychom se o ně starali. Neměli bychom dopustit, aby jim museli pomáhat jiní. K těm, kteří jsou součástí našeho společenství, bychom se měli chovat stejně, jak by se k nim na našem místě choval Kristus. Tímto způsobem se zdokonalujeme a připravujeme na spolupráci s Kristem. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 272)RPC 243.5