49. kapitola — Křesťanský postoj vůči nouzi a utrpení

Bůh nám dnes dává příležitost projevit lásku bližním. Ti, kdo opravdu milují Boha a své bližní, mají soucit s chudými, trpícími, raněnými a umírajícími. Bůh vyzývá všechny lidi, aby se zapojili do opomíjené práce a snažili se v padlém lidstvu obnovit obraz Stvořitele. (Welfare Ministry, s. 49)RPC 241.1

Práce pro druhé je namáhavá a vyžaduje sebezapření a sebeobětování. Co je však naše malá oběť v porovnání s obětí, kterou nám Bůh přinesl, když nám daroval svého jediného Syna? (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 283)RPC 241.2

Spasitel nás srozumitelně seznámil s podmínkami, na jejichž základě můžeme získat věčný život. Muž, kterého přepadli, zranili a okradli (Lukáš 10,30-37), představuje ty, kdo mají být předmětem našeho zájmu, soucitu a lásky. Pokud se k těmto lidem, kteří nám přijdou do cesty, otočíme zády, nemáme jistotu věčného života, protože nerespektujeme Boží požadavky. Jestliže nemáme soucit s lidmi, protože se k nám třeba nechovají slušně a přátelsky, přestupujeme druhé největší přikázání, které je základem příkazů druhé části Božího zákona. Kdo přestupuje jedno přikázání, je vinný přestoupením všech. Ti, kdo nevnímají bídu a utrpení lidí, nejsou ani schopni vnímat Boží požadavky, které jsou součástí prvních čtyř přikázání Desatera. Jejich srdce a city jsou podřízeny modlám a Bůh není jejich svrchovaným vládcem. (Testimonies For The Church, sv. 3, s. 524)RPC 241.3

Každý člověk by si měl do svého svědomí jako do kamene vyrýt, že ten, kdo není milosrdný, soucitný a spravedlivý, kdo zanedbává chudé, kdo přehlíží potřeby trpících, kdo není laskavý a zdvořilý, uzavírá své srdce natolik, že mu Bůh nemůže pomoci rozvinout jeho charakter. Naše srdce a mysl se mnohem snáz zušlechťují, když projevujeme druhým soucit a snažíme se využít svých schopností k tomu, abychom uspokojili jejich potřeby. Pokud si ale necháváme všechno jen sami pro sebe, naše duše chřadne a zakrňuje. Ti však, kdo konají práci, kterou jim svěřil Bůh, a následují Krista, budou odrážet Kristův charakter. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 262)RPC 241.4

Spasitel se nestará ani o společenské postavení ani o hodnost, nezajímá ho ani světská sláva, ani bohatství. To, co však pro něj má vysokou hodnotu, je charakter a odhodlání. Nestaví se na stranu těch, kdo jsou silní a ve světě oblíbení. Syn živého Boha se sklání, aby pozvedl padlé. Svými sliby a ujišťováním se na svou stranu snaží získat ztracené, hynoucí duše. Boží andělé sledují, kdo z Kristových následovníků je soucitný a milosrdný. Pozorují, kdo z věřících dokáže projevit Kristovu lásku. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 268)RPC 241.5

Bůh nechce jen, abychom byli dobrosrdeční, přeje si také, abychom dokázali druhé povzbudit a chytit je za ruku. Navštěvujete-li trpící, setkáváte se s těmi, kdo ztratili veškerou naději. Přineste jim slunce. Jsou to ti, kteří potřebují chléb života. Čtěte jim Boží slovo. Jiní zase mají nemocnou duši, kterou nemohou vyléčit žádní světští lékaři; modlete se za ně a přiveďte je k Ježíši. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 277)RPC 242.1