Počátek hlásání.
Miller shledal, že námitky mizí před světlem slova Božího jako mlha před paprsky slunečními. Po pěti letech zpytování byl úplně přesvědčen, že stojí na správném stanovisku.VS 231.2
A nyní novou silou naň doléhala povinnost, aby sdělil jiným to, co tak jasně učí Písmo sv. “Když jsem se zabýval svojí prácí,” pravil, “znělo mi neustále v uších: ‘Jdi a pověz světu, jaké nebezpečí mu hrozí.’ Stále mi tanul na mysli výrok: ‘Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu. Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.’ Cítil jsem, byli-li by bezbožní účinně varováni, že přemnozí by činili pokání, ale nebudou-li varováni, jejich krev bude vyhledávána z ruky mojí.”VS 231.3
Miller začal sdělovati své názory při příležitostech soukromě, modle se, aby některý kazatel pocítil jejich sílu a věnoval se jejich rozšiřování. Avšak nemohl se zbaviti přesvědčení, že jest jeho osobní povinností dávati výstrahu. Stále se mu vracela na mysl slova: “Jdi a pověz to světu; jejich krev bude vyhledávána z tvé ruky.” Po devět let vyčkával, zatím co tíha tísnila jeho duši, až pak roku 1831 poprvé veřejně pro hlásil důvody své víry.VS 231.4
Jako Eliáš byl vyzván, aby následoval svého vola na pole, a aby přijal plášť, zasvěcující jej prorockému úřadu, tak i Miller byl povolán, aby opustil svůj pluh a zjevil lidu tajemství království Božího. S chvěním přistupoval k svému dílu, veda své posluchače krok za krokem dobami prorockými k druhému příchodu Kristovu. Po každém pokusu nabýval síly a odvahy, když viděl, jaký zájem vzbuzuje.VS 232.1
Teprve na vyzvání svých bratří, v jichž slovech slyšel volání Boží, svolil Miller k tomu, aby své názory sdělil veřejně. Bylo mu nyní padesát let, nebyl zvyklý řečniti před veřejností, a cítil se býti neschopným pro dílo, jehož se podjímal. Ale hned od počátku jeho práce obdivuhodným způsobeni přispívala ku spasení duší. Po jeho první přednášce následovalo náboženské probuzení, v němž se obrátilo celých třináct rodin, vyjímaje dva členy. Bylo naň okamžitě naléháno, aby mluvil na jiných místech, a téměř všude jeho práce měla výsledky oživení díla Božího. Hříšníci se obraceli, křesťané byli povzbuzeni k hlubšímu posvěcení, a deisti i nevěrci byli nuceni uznati pravdu bible a křesťanského náboženství. Ti, mezi nimiž pracoval, dosvědčovali: “Jím byla dosažena třída lidí, na které jiní lidé neměli vlivu.” Jeho kázání byla upravena tak, aby povznesla veřejné mínění k velikým věcem náboženským, a aby zastavila vzrůstající zpustlost a smyslnost doby.VS 232.2
Téměř v každém městě bylo po dvacíti, a v některých i sta těch lidí, kteří se obrátili následkem jeho kázání. Na mnohých místech evanjelické kostely skoro všech vyznání byly mu otevřeny k použití; pozvání k práci obyčejně přicházely od kazatelů mnohých sborů. Jeho nezměnitelnou zásadou bylo, nepracovati nikde, kam nebyl pozván, ale záhy shledal, že nemůže vyhověti ani z polovice pozváním, jimiž byl zaplavován.VS 232.3
Mnozí, kdož neuznávali jeho názory, pokud se týče přesné doby druhého příchodu, přesvědčili se, že Kristův příchod jest blízký a jistý, a že jest nutno se připraviti. V některých velikých městech jeho práce působila neobyčejným dojmem.VS 232.4
Prodavači opojných nápojů vzdávali se obchodu, a proměňovali své nálevny v shromažďovací síně; herny byly rušeny; nevěrci, pochybovači a i ti nejzpustlejší vyvrženci se napravovali, z nichž někteří nenavštívili chrám po mnohá léta. Modlitební schůze v různých vyznáních byly zaváděny na různých místech, a téměř v každou hodinu; i obchodníci se shromažďovali k modlitbám a k chválení Boha. Nebylo přepjatého rozčilení, ale téměř všeobecná vážnost panovala v myslích lidu. Jeho práce, jako tomu bylo u velkých reformátorů, směřovala spíše k tomu, aby přesvědčila rozum a probudila svědomí, než aby pouze rozdmychovala vášně.VS 233.1