Pohanské bludy v církvi.

Následující staletí byla svědkem stálého vzrůstání bludu v učení, šířeném z Říma. Ještě před zřízením papežství, nauky pohanských mudrců docházely pozornosti a měly vliv na cír- kev. Mnozí, kdož doznávali své obrácení, ípěli dosud na naukách pohanského mudrctví a pokračovali nejen v jeho bádání, ale vnucovali je také jiným, čímž rozšiřovali svůj vliv mezi pohany. Vážné bludy vnikaly takto do křesťanského učení. Mezi těmito přední místo zaujímalo přesvědčení o přirozené nesmrtelnosti člověka a jeho vědomí po smrti. Tato nauka utvořila základ, na kterém Řím vybudoval vzývání svatých a uctívání Panny Marie. Z toho také vzniklo kacířské učení o věčných mukách očekávajících nekajícného hříšníka, což bylo záhy vtěleno do papežské věrouky.VS 42.4

Tak byla připravena cesta k zavedení dalšího výmyslu po-hanského, který Řím nazval očistcem, a jehož užíval k zastra-šování lehkověrných a pověrečných zástupů svého lidu. Toto kacířství tvrdí, že jest jakési místo útrap, kde duše těch, kteří nezasloužili si věčného zatracení, musí snášeti trest za své hříchy, a odkud budou připuštěni do nebe, až se očistí od hříchů.VS 45.1

Ještě jiné smyšlenky potřeboval Řím, aby mohl těžiti ze strachu a neřestí svých přívrženců. Tomu odpomohla nauka o odpustcích. Úplné odpuštění hříchů minulých, přítomných i budoucích, a osvobození od všech útrap a pokut bylo slibováno všem těm, kteří se súčastní papežských válek pro rozšíření jeho světského panství, na potrestání jeho nepřátel, nebo na vyhlazení těch, kdož se mu opovážili upírati duchovní nadvládu. Lidé byli také učeni, že zaplacením peněz církvi mohou se zbaviti hříchů a též vysvoboditi duše svých zemřelých přátel, odsouzené do mučících plamenů.VS 45.2

Biblické zřízení, dané při večeři Páně, bylo nahraženo modloslužebnou obětí mše. Papežští kněží předstírali, že proměňují obyčejný chléb a víno ve skutečné “tělo a krev Kristovu.” ^{2Ozeáš 4:16,1,2.} Veřejně si přivlastňovali moc, stvořiti Boha, Stvořitele všech věcí.VS 45.3