Prohlášení náboženské svobody.

Poněvadž Ferdinand odmítal bráti ohled na jejich duchovní přesvědčení, knížata se rozhodla nedbati jeho nepřítomnosti a podati bez odkladu svoje ohražení před národním sněmem. Za tím účelem bylo sestaveno slavnostní prohlášení, a usneseno předložití je sněmu:VS 148.4

“Ohrazujeme se tímto, ^{2Dúkanzý list} před Bohem, naším jediným Stvo-řitelem, Ochráncem, Vykupitelem a Spasitelem, jenž jednoho dne bude naším Soudcem, jakož i před všemi lidmi a veškerým stvořením, že my, za sebe a za svůj lid, nijak nesouhla- síme s navrženým rozkazem v ničem, co se příčí Bohu, Jeho svatému slovu, našemu spravedlivému svědomí, a spasení našich duší.”VS 148.5

“Což! My schvalujeme tento výnos! Tvrdíme, že když Všemohoucí Bůh povolá člověka ke své známosti, zda-li tento člověk nemůže nabýti znalosti Boha?” Není bezpečné nauky leč té, která se srovnává se slovem Božím. ... Pán zapovídá hlásání jiné nauky. ... Písmo svaté má býti vykládáno jinými, jasnějšími místy bible; ... tato svatá kniha jest ve všech potřebných věcech křesťanovi snadno pochopitelná, a určená k rozehnání tmy. Jsme odhodláni s pomocí Boží udržovati čisté a výlučné hlásám jedině jeho slova, jak jest obsaženo v biblických knihách Starého i Nového Zákona, nepřidávajíce ničeho, co by se mu příčilo. Toto Slovo jest jediná pravda; jest to bezpečné pravidlo všeho učení a celého života, a nemůže nás nikdy zklamati. Kdo staví na tomto základě, odolá všem mocnostem pekelným, kdežto všecky lidské marnosti, postavené proti němu, padnou před tváři Boží.”VS 151.1

“Z tohoto důvodu zavrhujeme jho, jež se nám ukládá.” “Současně očekáváme, že jeho císařská milost zachová se k nám jako křesťanský vládce, jenž miluje Boha nade vše; a prohlašujeme, že jsme ochotni jemu i vám, milostiví páni, spláceti oddaností a poslušností, jak je to naší spravedlivou a zákonnitou povinností.”^{1D’Aubigné, kniha 13, kapitola 6.}VS 151.2

To účinkovalo na sněm hlubokým dojmem. Většina byla ohromena a pobouřena smělostí ohražujících se. Budoucnost zdála se jím býti bouřlivou a nejistou. Rozkol, nesvár a krve-prolití zdály se býti neodvratné. Ale hlasatelé obnovy, pře-svědčeni o spravedlivosti své věci, a spoléhajíce na rámě Vše-mohoucího, byli “plni odvahy a stálosti.”VS 151.3

“Zásady obsažené v tomto ohražení ... tvoří pravou pod-statu evanjelíků. Toto ohražení potíra dva lidské zlořády ve věcech víry: první jest, mísení se občanských úřadů do věcí náboženských, a druhý, samozvanou moc církve. Na místě těchto zlořádů klade toto ohražení moci svědomí nad úřady, a moc slova Božího nad viditelnou církev. Na prvním místě zavrhuje světskou moc v duchovních věcech, a mluví s proroky a apoštoly: “Musíme poslouchatí více Boha než lidí.” Před korunou Karla Pátého vyvyšuje korunu Kristovu. Ale ono jde ještě dále: prohlašuje zásadu, že všechno lidské učení má býti podřízeno výrokům Božím.” ^{1D’Aubigné, kn. 13, kap. 6.} Ohražující se také zdůraznili své právo na volný projev svého přesvědčení o pravdě. Chtějí nejen věřiti a poslouchati, ale také učiti to, co slovo Boží znamená, a že odpírají kněžím a úřadům právo stavětí se tomu na odpor. Ohražení Špýrské bylo slavnostním svědectvím proti náboženské nesnášenlivosti, a zdůrazněním práva všech lidí na uctívání Boha, dle příkazů jejich vlastního svědomí.VS 151.4

Prohlášení bylo učiněno. — Bylo též vepsáno do paměti tisíců a zaneseno do knih nebeských, odkud je nikdo nemůže vymazati. Celé evanjelické Německo přijalo ono ohražení jako vyjádření své víry. Všude lidé spatřovali v tomto prohlášení slib nové, a lepší doby. Jeden z knížat řekl Špýrským evanjelikům: “Kéž Všemohoucí, jenž dopřál vám milost, abyste učinili důrazné, volné a nebojácné vyznání, zachová vás v této křesťanské stálosti po věčné časy.”^{1D’Aubigné, kniha 13, kap 6.}VS 152.1

Kdyby byla Obnova po prvním úspěchu vyčkávala času, aby si zajistila přízeň světa, byla by se zpronevěřila Bohu i sobě samé, a tím i zpečetila svoji vlastní zkázu. Zkušenost těchto šlechetných šiřitelů obnovy chová v sobě poučení pro všechny následující věky. Satanův způsob práce proti Bohu a Jeho slovu se nezměnil; jako v šestnáctém sto letí, tak i nyní staví se oproti tomu, aby Písmo stalo se vodítkem života. V naší době lidé se daleko odchýlili od nauk a přikázání církve, a jest tudíž zapotřebí, by se navrátili k velikému evanjelickému základu křesťanství — k bibli, a jedině k bibli, jakožto k měřítku víry a povinností. Satan dosud pracuje všemi možnými prostředky, aby zničil náboženskou svobodu. Protikřesťanská moc, již evanjelici ve Špýru zamítli, usiluje nyní s obnovenou silou o znovu-dosažení ztracené nadvlády. A jedinou nadějí nápravy dnešní doby jest totéž nezviklatelné přilnutí k slovu Božímu, jaké se projevilo v této rozhodující době Obnovy-Reformace.VS 152.2