Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Velký Spor Věku - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Valdenští jako misionáři.

    Duch Kristův jest duch misijní. První snahou obráceného srdce jest přivésti také jiných k Spasiteli. Takový byl též duch křesťanů Valdenských. Cítili, že Bůh od nich žádá více než pouhé zachovávání čisté pravdy v jejich vlastních církvích; že na nich spočívá vážná zodpovědnost, aby nechali svítiti své světlo i na ty, jež jsou v temnotách. Mohutnou silou Božího slova snažili se zlomiti pouta, jež ukládal Řím.VS 49.5

    Valdenštví kněží byli cvičeni jako misionáři; a každý, kdo chtěl se státi knězem, musel dříve nabýti zkušenosti jako evan-gelista. Každý musel sloužiti tři roky jako misionář jinde, a pak teprve mohl se ujmouti církve doma. Tato služba, vyžadující z počátku sebezapření a oběti, byla vhodnou přípravou k životu kněžskému v oněch dobách, jež byly zkušebným kamenem pro duše mužů. Mládež, jež se věnovala posvátnému úřadu, neměla vyhlídky na pozemské bohatství a slávu, nýbrž na život útrap a nebezpečí, a možná i osud mučednický.VS 50.1

    Misionáři vycházeli dva a dva, tak, jako Ježíš vysílal své učedlníky. S každým mladým mužem byl obyčejně muž starší a zkušenější, jenž byl jeho vůdcem a zodpovědným za jeho výcvik, jehož radami se musel říditi. Tito spolupracovníci nebyli stále pospolu, ale často se scházeli k modlitbě a poradě, posilujíce se navzájem ve víře.VS 50.2

    Práce těchto misionářů začínala v rovinách a údolích při úpatí jejich rodných hor, ale šířila se i dále. Bosi, a v chatrném a zaprášeném obleku, jako chodívali učedlníci Mistrovi, procházeli veliká města a vnikali do vzdálených krajin. Všude zasévali sémě. Církve vyrůstaly v jejich stopách a krev mučedníků svědčila o pravdě. Den Páně zjeví bohatou žeň duší, nashromážděných prací těchto věrných mužů. Slovo Boží, zahalené a tiché, razilo sobě cestu křesťanstvem a docházelo radostného přijetí v domovech a srdcích lidských.VS 50.3

    Pro Valdenské nebylo Písmo pouhým záznamem o jednání Boha s lidmi v minulosti a zjevením zodpovědností a povinností v přítomnosti, ale také odhalením nebezpečí i slávy budoucnosti. Čím déle v modlitbách a slzách zkoumali Bibli, tím více byli dojímáni jejími vzácnými výroky a tím více si uvědomovali povinnost hlásati jiným její spasitelné pravdy. Spatřovali plán spásy jasně odhalený v posvátných stránkách, a ve víře v Krista nalézali útěchu, naději a klid. A když svět- lo osvěcovalo jejich rozum a obveselovalo jejich srdce, tu toužili vrhnouti jeho paprsky i na ty, kteří žili v temnotě papežského bludu.VS 50.4

    Viděli, že pod vedením papeže a kněží zástupy marně se snažily dosíci odpuštění tím, že trýznily tělo za hříchy svých duší. Lidé, byvše nabádáni, aby věřili ve své dobré skutky pro svou spásu, hleděli vždy jen na sebe, jejich mysl zabývajíc se jen svou hříšností, seznali, že jsou vydáni hněvu Božímu na duchu i na těle, ale nenacházeli nikde pomoci. Takto byly svědomité duše poutány naukami Říma. Tisícové opouštěli přátele i příbuzné a trávili život v kobkách klášterních. Častými posty, krutým bičováním, nočním bděním, klečením a ležením po dlouhé hodiny na chladných, vlhkých kamenech jejich pustých obydlí, dlouhými poutěmi, pokořující kajícností a strašným mučením, tisíce marně se snažilo dosíci klidu svědomí. Stísněni vědomím hříchu a štváni strachem před mstícím hněvem Božím trpěli mnozí, dokud přirozenost sama nebyla vyčerpána, a tak klesali v hrob bez jediného paprsku světla nebo naděje.VS 53.1

    Valdenští toužili podati těmto hladovícím duším chléb ži-vota, zvěstovati jim poselství míru v zaslíbeních Božích a ukázati jim Krista jako jedinou naději spásy. Za klamné považovali učení, že dobré skutky mohou odčiniti přestoupení zákona Božího. Spoléhání na lidskou zásluhu jest v rozporu s názorem o nekonečné lásce Kristově. Ježíš zemřel jako oběť za člověka proto, poněvadž padlé lidstvo nemůže učiniti nic ku smíření se s Bohem. Zásluhy ukřižovaného a z mrtvých vstavšího Spasitele jsou základem víry křesťana. Duše musí záviseti na Kristu a její spojení 3 Ním musí býti tak úzké, jako je spojení údu s tělem, nebo ratolesti s révou.VS 53.2

    Dle učení papežů a kněží hleděli lidé na Boha, ba dokonce i na Krista, jako na bytost povahy přísné, chmurné a zbraňující. Spasitel byl líčen tak, jako by neměl vůbec soucitu s člověkem v hříchu postaveném, a proto prý musí býti vyhledáváno prostřednictví kněží a svatých. Ti, jichž mysle byly osvíceny slovem Božím, snažili se ukázati těmto lidem Ježíše jako soucitného, milujícího Spasitele, jenž s rozpjatou náručí zve k sobě všechny, kteří obtíženi jsou hříchem, starostmi a zármut-kem. Chtěli odstraniti překážky, jež nahromadil Satan, aby lidé nemohli viděti zaslíbení a přijíti přímo k Bohu, vyznati hříchy a dosíci odpuštění a klidu.VS 53.3

    Horlivě odhaloval Valdenský misionář hledajícím duším vzácné pravdy evanjelia. Opatrně rozdával pečlivě psané části Písma svatého. Jeho nej větší radostí bylo poskytovati naděje uvědomělým, hříchem obtíženým duším, které doposud znaly jen Boha pomsty, chystajícího se k vykonání spravedlnosti. S chvějícím rtem a zaslzeným zrakem, často na kolenou, zjevoval tento svým bratřím vzácná zaslíbení, obsahující jedinou naději pro hříšníky. A tak světlo pravdy proniklo mnohou zatemnělou mysl, zapudivši mrak trudnomyslnosti, a slunce Spravedlnosti zasvitlo do srdce léčivými svými paprsky.VS 54.1

    Mnozí nedali se oklamati učením Říma. Viděli, jak marné jest zprostředkovací zakročování lidí nebo andělů ve prospěch hříšníka. Když pravé světlo svítalo v jejich myslích, zvolali radostně: “Kristus jest mým knězem; Jeho krev jest má oběť; Jeho oltář jest mou zpovědnicí.” Spolehli se úplně na zásluhy Ježíšovy, opakujíce slova: “Bez víry nemožné jest líbiti se Jemu.” 1 žid. 11:6. “Není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.”2Skut. 4:12.VS 54.2

    Některé tyto ubohé, bouřemi zmítané duše nedovedly ani pochopiti ujištění o Spasitelově lásce. Tak veliká byla úleva, kterou jim to přinášelo, takovým proudem světla byli zaplaveni, že se jim zdálo, jako by byli přeneseni do nebe. Jejich ruce byly s důvěrou vloženy do ruky Kristovy; jejich nohy stanuly na Skále Věků.VS 54.3

    Na tajných místech bylo takto slovo Boží přednášeno a čteno, někdy jen jedné duši, někdy malému shromáždění, jež toužilo po světle a pravdě. Mnohdy celá noc byla strávena takovým způsobem. Tak veliká byla dychtivost a obdiv po-sluchačů, že hlasatel milosrdenství nezřídka byl donucen ustati ve čtení, až shromáždění pochopilo poselství spásy. Často bylo slyšeti otázky: “Přijme Bůh opravdu i moji oběť? U- směje se i na mne? Odpustí mně? Odpověď byla čtena: “Pojďtež ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.”1Mat. 11:28. Takto světlo pravdy proniklo mnohou zatemnělou mysl, zapudíc temné mraky trudu, až Slunce Spra-vedlnosti se svými léčivými paprsky zářilo v srdce lidská.VS 54.4

    Víra pochopila slib a bylo slyšeti radostnou odpověď: “Dosti již dlouhých poutí, dosti strastného putování k svátým ostatkům. Mohu přijíti ke Kristu tak jaký jsem, hříšný a bídný, a On neodmítne kajícího prosebníka. “Odpouštějí se tobě hříchové tvoji!” Také mně, právě i mně může býti odpuštěno !”VS 55.1

    Vlna posvátné radosti naplňovala srdce, a jméno Ježíšovo bylo velebeno chvalořečením a díkůčiněním. Tyto šťastné duše vracely se do svých domovů, aby šířily světlo, aby opakovaly jiným, dle svých schopností, svoji novou zkušenost, že našly pravou cestu života. Byl to hlas Boží, přinášející přesvědčení těm, kdož slyšeli.VS 55.2

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents