Luciferův pád
Avšak jeden se tam nachází, který cntel porušiti tuto svo-bodu. Hřích měl svůj původ v onom, kterýž byl prvním po Kristu, jsa Bohem nejvíce poctěn, a jenž byl nej mocnějším a neslavnějším z obyvatelů nebes. Lucifer, před svým pádem byl jedním ze zastěňujících cherubínů, svatý a neposkvrněný. “Takto praví Panovník Hospodin: Ty, jenz zapečeťuješ sumy, plný moudrosti a nejkrásnější. V Eden, zahradě Boží byl jsi, všeliké drahé kamení přikrývalo tě.” “Ty jsi cherubem od pomazání. Jakž jsem tě za ochránce představil, na hoře svaté Boží jsi byl, u prostřed kamení ohnivého ustavičně jsi chodil. Byl jsi dokonalým na cestách svých, hned jakž’s byl stvořen, až se nalezla nepravost při tobě.”VS 296.3
Lucifer mohl zůstati v přízni Boží, milován a ctěn anjel- skými zástupy, kdyby používal své vysoké a šlechetné moci pro dobro druhých, a ku cti svého Stvořitele. Avšak, prorok praví: “Pozdvihlo se srdce tvé slávou tvou, k zlému jsi užíval moudrosti své příčinou jasnosti své.” Postupně Lucifer upadal v ukájení žádosti po sebe-vyvýšení. “Přivlastňuješ sobě srdce podobné srdci Božímu.” “Ty jsi řekl: Nad hvězdy Boha silného vyvýším trůn svůj, a posadím se na hoře shromáždění.... Vstoupím nad výsosti oblaků, budu rovný Nejvyššímu.” Místo aby se snažil učiniti Boha nej vyšším a nejpřednějším v lásce a oddanosti u Jeho stvoření, snahou Lucifera bylo, získati jejich službu a úctu pro sebe. A požaduje cti, kterou Otec věčnosti obdařil Svého Syna, tento kníže anjelů toužil po moci kteráž výhradně přináležela Kristu.VS 296.4
Celé nebe s rozkoší snažilo se vyzařovati Stvořitelovu slávu, a vzdávati Jemu chválu. A pokud Bůh byl takto ctěn, radost a klid všade vládl. Tu však nesprávný čin zničil nebeský soulad. Služba a sebepovýšení, v odporu vůči Stvořitelovu zřízení, vznítilo předtuchu zla v myslích, jimž Boží sláva byla nejpřednější. Nebesští zástupové jej napomínali. Syn Boží předložil mu velikost, dobrotu a spravedlnost Stvořitele, a svatou, nezměnitelnou povahu Jeho zákona. Bůh sám zřídil pravidla nebes; a uchylováním se od nich, Lucifer byl by zneuctil Učinitele, a na sebe by uvrhnul zkázu. Avšak výstraha, podaná v nekonečné lásce a milosti, vzbudila pouze ducha odporu. Lucifer dal místo žárlivosti nad Kristem, a stal se rozhodným ve svém odporu.VS 297.1
Opustě místo bezprostřední přítomnosti Boží, Lucifer odešel, by šířil ducha nespokojenosti mezi anjely. Pracuje ta-jemným způsobem, po nějaký čas skrýval svůj pravý úmysl pod záměrem Boží úcty, snaže se vzbuditi nespokojenost vůči zákonům, které vládly nad nebeskými bytostmi, dokazuje, že vyžadují zbytečná obmezení. Poněvadž jejich povahy byly sva-té, naléhal, by anjelé byli poslušni rozkazů své vlastní vůle. Snažil se též zároveň získati soucit pro sebe samého, poukazuje, že Bůh s ním jednal nespravedlivě, uděliv vrchní čest Kristu. Tvrdil, že v snaze po větší cti a moci netouží pro své vlastní vy- výšení, ale že snaží se dosíci zabezpečení svobody všem oby-vatelům nebe, by tak těmito prostředky mohli dosáhnouti vyš-šího stavu jsoucnosti.VS 297.2
Bůh, ve svém velikém milosrdenství snášel dlouho Lucifera. Nebyl ihned sesazen se svého vysokého postavení jakmile zjevil ducha nespokojenosti, ani tehdy, když počal přednášeti své lživé tvrzení před věrnými anjely. Dlouho byl ponechán v nebi. Opět a opět mu bylo nabízeno odpuštění za podmínek pokání a poddání se. Taková snaha byla projevena, jakou jen nekonečná láska může učiniti, by byl usvědčen ze svého omylu. Duch nespokojenosti nebyl nikdy znám v nebesích. Lucifer sám z počátku nespatřoval zdali se odvrací neb ne; on neseznával pravou povahu svých pocitů. Avšak když jeho nespokojenost byla prokázána za bezpodstatnou, tu Lucifer byl usvědčen, že jedná nesprávně, a že Boží požadavky jsou spravedlivé, a že on jich má za takové uznati před celým nebem. Kdyby byl tak učinil, mohl zachrániti sebe a mnoho anjelů. V této době dosud nezavrhnul cele věrnost k Bohu. Ačkoliv opustil své místo zastěňujícího cheruba, však kdyby se byl navrátil k Bohu, uznaje Stvořitelovu moudrost, a uspokojen jsa se svým postavením určeným proň v Božím plánu, mohl býti opět uveden ve svůj úřad. Avšak jeho pýcha bránila mu poddati se. Houževnatě zastával svoje názory, poukazuje, že mu není zapotřebí pokání, a cele se odevzdal ve velkou rozepři oproti svému Učiniteli.VS 298.1
Všecky síly a moci jeho mistrovské mysle nyní se nachýlily k dílu podvodu, by získal soucit anjelů, kteří byli pod jeho velením. I přes výstrahu a radu Kristovu byl odhodlán sloužiti účelům a výmyslům zrádcovství. Těm, jichž důvěrnost poutala je s ním nejúžeji, Satan sdělil, že byl nesprávně posuzován, že jeho postavení nebylo váženo, a že jeho svoboda měla býti zkrácena. Nesprávným překrucováním slov Kristových v lež, obviňoval Syna Božího z plánu ponížení jej před všemi obyvately nebes. Zároveň lživě obviňoval věrných anjelů. Všech, kterých nemohl získati cele pro sebe obviňoval z lhostejnosti k zájmům nebeských bytostí. Dílo, jež on sám konal, připiso- val anjelům kteří zůstali věrni Bohu. A aby zpodepřel své ob-vinění Boží nespravedlnosti vůči němu, obrátil se k překrucování slov a skutků Stvořitelových. Jeho dílem bylo, by uvedl anjelů ve zmatek ohledně Božích účelů. Vše, co bylo zřejmé a prosté, obestřel tajemstvím, a umělým převrácením uvrhnul pochybnost na nej zřetelnější výroky Hospodinovy. Jeho vysoké postavení, v tak úzkém spojení v Božím přisluhování, působilo větší mocí na jeho poddané, tak že mnozí byli svedeni ku spojení se s ním ku vzpouře oproti nebeské vrchnosti.VS 298.2
Bůh ve své moudrosti dovolil Satanu pokračovati v jeho díle tak dlouho, až duch nespokojenosti dospěl k veřejné vzpouře. Bylo nutným, pro jeho účel, by jejich pravá povaha a náklonnost byla všem zjevná. Lucifer, co posvěcený cherub, byl vysoce vyvýšen; on též byl velmi milován nebeskými bytostmi, a jeho vliv nad nimi byl mocný. Boží vláda nezaujímala pouze obyvately nebes, ale i všech stvořených bytostí jiných světů, a Satan se domníval, že bude-li mu možným uvésti anjely nebes ve zpouru, že bude tak moci učiniti i s ostatními světy. Uměle přednášel všem svoje názory, užívaje chytráctví a podvod k získání svých poddaných. Jeho moc k podvodu byla velmi veliká, a odívaje se pláštěm lži, získával úspěch. Ano, ani věrní anjelé nemohli cele rozeznati jeho povahu, ani cele seznati k jakému cíli směřuje jeho dílo.VS 299.1
Satan byl vysoce vážen, a všecky jeho činy obestřeny byly tajemstvím, že bylo velmi obtížným anjelům rozeznati pravou povahu jeho díla. Není-li hřích cele vyvinut, nezdá se býti zlem, jímž ve skutečnosti jest. Do té doby hřích neměl místa v celém Božím vesmíru, a svaté bytosti neměly ani tušení o jeho při-rozenosti a zlomyslnosti. Oni nemohli rozeznati hrozné následky které povstanou skrze odstranění Božího zákona. Satan nejprve svoje dílo skrýval pod zvláštním předstíráním věrnosti k Bohu. On tvrdil, že se snaží zvýšiti čest Boží, stálost Jeho vlády, a dobro všech obyvatelů nebes. Vštěpuje nepokoj, anjelům jemu svěřeným, uměle zároveň pracoval, by se zdálo, že chce odstraniti nespokojenost. Když naléhal, by byly učiněny změny v zařízení a zákonech Boží vlády, tu bylo to činěno pod předstíráním nutnosti k zachování souladu v nebi.VS 299.2
Ve svém jednání s hříchem, Bůh mohl použiti pouze spra-vedlnosti a pravdy. Satan mohl upotřebiti to, co Bůh nemohl,— lichocení a lsti. On se snažil překroutiti slovo Boží, a nesprávně předložití plány Jeho vlády před anjely, tvrdě, že Bůh nebyl spravedlivým ve vydání zákonů a pravidel nebeským obyvatelům; že v požadování poddanství a poslušnosti od svých stvoření, hledá pouze svoje vyvýšení. Proto musí býti prokázáno před obyvately nebe, rovněž jako i všech jiných světů, že Boží vláda byla spravedlivá, a Jeho zákon dokonalý.VS 300.1
I tehdy, když již bylo rozhodnuto, že nemůže býti déle po-nechán v nebi, nekonečná Moudrost ještě nezničila Satana. Jelikož pouze služba lásky může býti Bohem přijata, musí tudíž věrnost Jeho stvoření spočívati na přesvědčení o Jeho spra-vedlnosti a dobrotě. Obyvatelé nebe a jiných světů nejsouce obeznámeni s přirozeností a následky hřícha, nemohli by spatřiti spravedlnost ve zničení Satana. Kdyby byl ihned zbaven života, pak by tito sloužili Bohu spíše ze strachu než z lásky. Vliv pak svůdce nebyl by tím cele zničen, aniž duch vzpoury odstraněn. Zlo musí býti ponecháno by uzrálo. Pro dobro celého vesmíru, po nekonečné věky, Satan byl ponechán by vyvinul své zásady, by tak obvinění jím učiněná oproti Boží vládě, mohla býti spatřena v pravém světle vším stvořením, by spravedlnost a milost Boží a nezměnitenost Jeho zákona byla postavena mimo vší pochybnost.VS 300.2
Satanova vzpoura měla býti naučením celému vesmíru po všecky další věky, stálým svědectvím o povaze a hrozných ná-sledcích hříchu. Působení Satanovy vlády, její výsledky při lidech i anjelích, zjeví, co musí býti ovocem odstranění Boží moci. Osvědčí, že přítomnost Boží vlády a Jeho zákona jest zřízena pro dobro všeho stvoření kteréž učinil. V takovémto způsobu má býti tato zkouška vzpoury stálou záštitou všem svátým bytostem, by zbránila aby nebyli více svedeni povahou přestoupení, by jich zachránila před vykonáním hříchu a utrpení zaň.VS 300.3
V společném souhlase, Satan a jeho zástup anjelů obvinili Krista z jejich vzpoury, prohlašujíce, že kdyby nebyli káráni, že by se nebyli vzbouřili. Ač nepoddajní a vzdorující ve své nevěrnosti, hledajíc marně převrácení Boží vlády, však přece tak rouhavě tvrdili, že sami jsou nevinnými obětmi utiskující moci, až konečně arci-buřič a jeho stoupenci byli vypovězeni s nebe.VS 301.1
Ten samý duch, jenž způsobil vzpouru v nebi, stále pod-něcuje ku vzpouře i na zemi. Satan pokračuje v tom samém díle při lidech, které konal s anjely. Jeho duch nyní vládne v neposlušných synech lidských. Podobně, jako on, také i oni se snaží zničiti obmezení Božího zákona, a slibují lidem svobodu skrze přestupování jeho předpisů. Když Boží poselství o výstraze dotkne se svědomí člověka, tu Satan vede jej k tomu, by ospravedlnil sám sebe, a snažil se nalézti soucitu u druhých, kteří jdou též cestou hřícha. Na místo opravení svých chyb, vzbuzují rozhorlení oproti kárajícímu, jak by on byl hlavní příčinou jeho obtíží. Od doby spravedlivého Abele, až do naší doby, jest týž duch stejným v povaze oproti těm, kteří odsuzují hřích.VS 301.2
Avšak onen Věčný sám oznamuje svoji povahu takto:— “Hospodin Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli ne-ospravedlňuje vinného.”VS 301.3
Ve vypuzení Satana s nebe Bůh projevil Svoji spravedlnost, a zachoval čest svého trůnu. Avšak, když člověk zhřešil skrze povolení svodům tohoto odpadlíka, Bůh také dal důkazy své lásky dáním svého jednorozeného Syna na smrt, k záchraně padlého člověčenstva. V tomto smíření jest zjevena povaha Boží. Mocný důkaz kříže představuje celému vesmíru, že dílo hříchu, jež Lucifer zvolil, nebylo v žádném způsobu příčinou nedostatku v Boží vládě.VS 301.4
Bylo to Satanovo dílo, že svět zavrhnul Krista. Kníže zla vynaložil všecku svoji moc a celý svůj důmysl, by zničil Ježíše; on spatřoval, že milost a láska Spasitelova, jeho útrpnost a soucitná něžnost, zjevuje lidem Boží povahu. Satan převracel každé tvrzení Božího Syna, a používal lidí za svých nástrojů za tím účelem, by život Spasitelův naplnil utrpením a bolestí. Mudráctví a lež, skrze něž se snažil překážeti dílu Ježíšovu, onou nenávistí, zjevenou v neposlušenství lidí, hroznými obviněními oproti Tomu, jehož život byl bezpříkladná dobrota, vše vycházelo z jeho hluboko zakořeněné msty. Vznícený oheň zá-visti a zlomyslnosti, nenávisti a msty, vychrlil své plameny cele na Golgatě oproti Synu Božímu, v době, kdy celé nebe patřilo s úžasem na výjev ten v tichém zděšení.VS 301.5
Když tato veliká oběť byla podána, Kristus vstoupil na vý-sost, odepřev obdiv a pochvalu anjelů, pokud nepřednesl žádost: “Kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou.” Potom s nevýslovnou láskou a mocí vyšla odpověď s trůnu Otce: “Klanějte se Jemu všickni anjelé Boží.” Ani poskvrny se nenacházelo na Ježíši. Jeho ponížení ukončilo, jeho oběť byla dokonána, a bylo mu dáno jméno nad každé jiné jméno.VS 302.1
Nyní se objevila vina Satanova beze vší výmluvy. Kristus zjevil jeho pravou povahu co lháře a vraha. Bylo spatřeno, že ten samý duch, jímž ovládal syny lidské, kteří byli pod jeho mocí, —byl by se zjevil v nebesích, kdyby mu bylo dovoleno tam setrvati mezi nebeskými bytostmi. On tvrdil, že přestupování Božího zákona přivede svobodu a povýšení; avšak spatřený výsledek bylo otroctví a úpadek.VS 302.2
Lucifer obvinil Boha z pouhé snahy vyvyšování sebe sa-mého v požadování poslušenství od svého stvoření, a prohlásil, že ač Stvořitel vyžaduje sebezapření od druhých, sám však že nekoná žádného sebezapření ani oběti. Nyní však bylo shledáno, že pro spásu padlých a hříšných lidí, Panovník vesmíru učinil největší oběť, jakou jen láska může dáti; neboť: “Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou.” Bylo též shledáno, že ač Lucifer otevřel dvéře hříchu, svojí žádostí po cti a přednosti, Kristus však, by zničil hřích, ponížil Sebe, a stal se slu- žebníkem až do smrti. Kristova smrt byla důkazem ve prospěch člověka, který nemůže býti nikdy odstraněn. Trest zákona byl uvalen na Toho, jenž byl rovným Bohu, a člověk jest učiněn volným ku přijetí spravedlnosti Kristovy, a životem pokorným a poníženým vítěziti tak, jako Syn Boží vítězil nad mocí Satanovou. Bůh jest spravedlivým, a ospravedlňujícím všech věřících v Ježíše.VS 302.3
Avšak příchod Kristův, by trpěl a zemřel na zemi, neměl pouze za účel spásu lidí; On přišel též by “zvelebil zákon,” a “slavným jej učinil.” Nejen obyvatelé tohoto světa měli si vážiti správně zákona; ale mělo býti poukázáno všem světům celého vesmíru, že Boží zákon jest nezměnitelný. Mohli-li by jeho požadavky býti odstraněny, pak nemusel Syn Boží obětovati svůj život ku smíření za jeho přestoupení. Smrt Kristova do-kazuje jeho neproměnlivost. A oběť, k níž láska přinutila Otce i Syna, by hříšníci mohli býti vykoupeni, dokazuje celému vesmíru, — což nic jiného, mimo toto smíření, nemůže vykonati, — že milosrdenství a spravedlnost jsou založeny na zákoně a vládě Boží.VS 305.1
V konečném výkonném soudu bude shledáno, že nebylo důvodu pro trvání hřícha. Když Soudce celé země bude požadovati od Satana: “Proč jsi se vzbouřil oproti Mne, a odejmul Mne poddané mého království?”, tu původce zla nebude moci dáti žádné omluvy. Každá ústa budou uzavřena, a všecky zástupy vzbouřenců oněmí.VS 305.2
Ač kříž z Golgaty svědčí o nezměnitelnosti zákona, týž však hlásá rovněž i celému vesmíru, že odplata za hřích jest smrt. V posledním výkřiku Spasitele: “Dokonánoť jest,” znělo přemožení Satana. Onen veliký rozpor, tak dlouho vedený, byl rozhodnut, a konečné odstranění a zničení zla bylo zajištěno. Syn Boží prošel branou hrobu, by “skrze smrt zahladil toho, kterýž má vladařství smrti, to jest ďábla.” Žádost Luciferova po vyvýšení vedla jej k výroku: “Nad hvězdy Boha silného vyvýším trůn svůj: .... Budu rovný Nejvyššímu.” Bůh však prohlásil: “Obrátím tě v popel na zemi, .... a nebu- de tě na věky.” Neboť až “ten den přijde hořící jako pec,. .. všickni bezbožní budou jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Hospodin zástupů, tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti.”VS 305.3
Celý vesmír bude svědkem přirozenosti a výsledkům hříchu. A úplné jeho zničení, které by bylo na počátku způsobilo strach anjelů a nečest Bohu, nyní povýší Jeho lásku a utvrdí Jeho čest před bytostmi celého vesmíru, kteří mají zálibu v činění Jeho vůle, a v jejichž srdcích jest zákon Jeho. Zlo nikdy více nepovstane. Slovo Boží svědčí: “Nezdvihne druhé rány.” Zákon Boží, který Satan prohlašoval za jho otroctví, bude ctěn co zákon svobody. Zkušené stvoření se nikdy více neodvráti od věrnosti Toho, jehož povaha byla cele prokázána a zjevena před nimi co nezměrná láska a věčná moudrost.VS 306.1