Reformace ve Švédsku.
Ve Švédsku, též podobně, mladý muž, který pil ze studně Wittenberské, nesl vodu života svým krajanům. Dva z vůd- ců reformace ve Švédsku, Olaf a Laurentius Petri, synové kováře z Orebro, studovali pod Lutherem a Melanchtonem, a pravdy, kterým se takto naučili, pilně učili svůj lid. Jako veliký reformátor, Olaf povzbudil lid svojí horlivostí a výmluvností, kdežto Laurentius, jako Melanchton, byl učeným myslitelem, a klidným. Oba byli horlivě zbožní, vysokých bohosloveckých snah, a nezvratné odvahy v šíření pravdy. Římský odpor nescházel. Katoličtí kněží vzbouřili nevědomý a pověrečný lid. Olaf Petri byl často napaden houfem lidu, a v několika případech stěží zachoval svůj život útěkem. Tito reformátoři ovšem se nalézali pod ochranou krále.VS 179.4
Pod vládou římské církve, lid byl uvržen v chudobu, a po-tírán útiskem. Byli zbaveni písma sv., a majíce náboženství pouhé znamení a obřady, které neosvěcují mysl, navraceli se k pověře a k pohanským zvykům svých předků. Národ byl roz-dělen na malé částky, jejichž stálé třenice zvětšovaly bídu všeho lidu. Král se rozhodnul pro obnovu státu i církve, a proto s radostí uvítal těchto schopných pomocníků k boji oproti mo. ci Říma.VS 180.1
V přítomnosti panovníka a vůdčích mužů Švédska, Olaf Petři s velikou schopností obhajoval reformované učení oproti katolickým zápasníkům. Prohlásil, že učení otců (církve) může býti přijato jen tehdy, bude-li souhlasiti se svatým písmem; že zásadní učení víry jest obsaženo pouze v bibli, a to v jasném a srozumitelném způsobu, tak že mu každý člověk může porozuměti. Kristus řekl: “Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal” a Pavel prohlašuje, že kdyby měl kázati jiné evanjelium nežli to, jež sám obdržel, má býti proklatý. “Jak tedy,” řekl reformátor, “mohou jiní dovoliti si učiti a konati nauky dle své libosti, a představiti jich za nutné věci ku spasení?” Poukázal, že výnosy církve nemají moci, když se nalézají v odporu s rozkazy Božími, a utvrzoval evanjelickou zásadu, “že Bible a pouze Bible,” jest pravidlem víry a křesťanského života.VS 180.2
Tento zápas, ač odbýván na jevišti v porovnání skrytém, slouží k poukázání nám “na druh mužů, kteří tvořili řady a ši- ky vojska reformního. Oni nebyli nevzdělanými, stranickými, hlučnými, neb spornými, — od toho byli vzdáleni; byli to muži, kteří zpytovali Slovo Boží, a znali, kterak zacházeti se zbraní, jíž jim Bible zaopatřovala. V ohledu učenosti předčili svoji dobu. Obrátíme-li naši pozornost na vynikající středy, jako Wittenberk a Curych, a vynikající jména, jako Husa, Luthera, Melanchtona, Zwingli a Ecolampadiusa, jsme nakloněni k tomu, by nám bylo sděleno, že to byli mužové, co vůdci onoho hnutí v jejich době a místě, a můžeme též přirozeně od nich očekávati ohromnou moc a rozsáhlý výsledek. Avšak podřízení nebyli jak oni. Dobře, obraťme se ku skrytému jevišti Švédska, ku skromným jménům Olafa a Laurentiuse Petri, — od mistrů k učedlníkům, — a co shledáme?. .. .Učence a bohoslovce; muže, kteří úplně seznali celou soustavu pravd evanjelia, a kteří získali snadně vítězství nad mudráky a hodnostáři Říma.”VS 180.3
Jakožto výsledek tohoto zápasu, král švédský přijal evan-jelické vyznání víry, a nedlouho potom, národní sněm prohlásil se v její přízeň. Nový Zákon byl přeložen Olafem Petrim do švédského jazyka, a na žádost krále, tito dva bratři podnikli dílo překladu celé bible. Takto poprvé lid švédský obdržel slovo Boží ve vlastním nářečí. Církevní rada vydala rozkaz po celém království, by kazatelé vysvětlovali lidu písmo, a dítky ve školách byly učeny čtení bible.VS 181.1
Stále a s určitostí temnota nevědomosti a pověry byla roz-háněna požehnáním světla evanjelia. Zbaven útisku Říma, ná-rod dosáhl síly a velikosti jaké nikdy před tím neměl. Švédsko stalo se jednou z tvrzí protestanství. O století později, v době nejtěžšího nebezpečí, tento malý a dříve slabý národ, — byl jediným v Evropě, který se osmělil podati pomocnou ruku, — přišel vysvoboditi Německo z hrozných bojů “třicetileté války.” Zdálo se, že celá severní Evropa bude uvedena opět pod moc Říma. Bylo to vojsko švédské, které umožnilo Německu odvrátiti příliv papežského úspěchu, a získati svobodu evanjelíkům, — jak Kalvinistům tak i Lutheránským, — obnoviti svobodu svědomí těm zemím, které přijaly reformu, čili náboženskou obnovu.VS 181.2