Doba vyšetřování.
Dílo vyšetřujícího soudu a vymazávání hříchů má býti do- končeno před druhým příchodem Páně. Poněvadž mrtví mají býti souzeni pro věci napsané v knihách, nelze vymazati hříchy lidí dříve, než bude po soudu, při němž mají býti vyšetřovány jejich případy. Avšak apoštol Pavel výslovně praví, že hříchy věřících budou vymazány, “když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně, a poslal by Ježíše Krista.” Až bude skončen vyšetřující soud, Kristus přijde, a s ním odměna jeho pro každého dle skutků jeho.VS 289.4
Velekněz ve staro-zákonní službě, vykonav očistění Izraele, vyšel ven a požehnal shromáždění. Tak i Kristus ku konci svého sprostředkovatelského díla, objeví se “bez hříchu k spasení,” aby požehnal svůj čekající lid životem věčným. Jako kněz, odstraniv hříchy ze svatyně, shrnul je na hlavu obětního kozla, tak Kristus položí všechny tyto hříchy na Satana, původce a podněcovatele hříchu. Obětní kozel, nesoucí hříchy Izraele, byl poslán “do země pusté” ; tak i Satan, nesoucí vinu všech hříchů, k jichž spáchání lid Boží svedl, bude po tisíc let uvězněn na zemi, která pak bude pustá, bez obyvatelstva, a odpyká konečně plný trest za hřích v plamenech, jež zničí všechny bezbožné. Tak velký plán vykoupení bude uskutečněn konečným vyhlazením hříchu, a vykoupením všech, kdož byli ochotni odříci se zla.VS 290.1
V čase, ustanoveném k soudu, — po uplynutí 2,300 dnů, roku 1844 — začalo vyšetřování a vymazávání hříchů. Všichni, kteří kdy na sebe vzali jméno Kristovo, musí projiti jeho zkoumajícím osudím. Živí i mrtví budou souzeni “podlé toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podlé skutků svých.”VS 290.2
Hříchy, jež nebyly litovány a odvrženy, nebudou odpuštěny ani vymazány z knihy záznamů, a budou svědčiti proti hříšníkovi v den Boží. Mohl spáchati své zločiny za světla denního či v temnotě noční, ale vždy byly otevřeny a zjevny před Tím, s nímž všichni máme co jednati. Anjelé Boží byli svědky každého hříchu a zapsali jej do neomylných záznamů. Hřích může býti zatajen, zapřen, ukryt před otcem, matkou, ženou, dětmi a druhy; nikdo kromě vinníka nemůže míti po- dezření, že se stalo něco špatného; avšak v nebesích vše jest o něm známo. Temnota nej temnější noci, tajnosti všech klamných umění nestačí k zakrytí jediné myšlenky před znalostí Věčného. Bůh má přesný záznam o každé nespravedlivosti a o každém nesprávném jednání. On se nemýlí při posuzování povahy. Lidé mohou býti oklamáni těmi, kdož jsou zkaženi v srdci svém, ale Bůh proniká každou škrabošku, a čte vnitřní život.VS 290.3
Jak slavnostní jest to myšlenka! Den za dnem odchází do věčnosti, a každý nese své břímě záznamů pro knihy nebeské. Slovo jednou promluvené, čin jednou vykonaný, nemůže nikdy býti odvolán. Anjelé již zaznamenali dobré i zlé. Nejmocnější dobyvatel na zemi nemůže přivolati zpět záznam jediného dne. Naše činy, naše slova i naše nejtajnější pohnutky, všechny mají svoji váhu při rozhodování našeho osudu pro blaho neb pro bol. Třeba my jsme na vše zapomněli, přece však vše to bude svědectvím pro naše ospravedlnění aneb pro odsouzení.VS 291.1
Jako tahy obličeje jsou zachyceny s neomylnou přesností na hladké ploše umělcově, tak povaha jest věrně vylíčena v knihách nahoře. Přece však, jak málo se lidé starají o záznam, jenž jednou bude prohlížen bytostmi nebeskými. Kdyby mohl býti odhrnut závoj, jenž dělí viditelný svět od neviditelného, a kdyby synové lidští mohli spatřiti anjela zaznamenávajícího každé slovo a každý čin, s nimiž se opět musí setkati před soudem, jak mnoho slov denně vyslovovaných by zůstalo nevyřknuto, jak mnohé činy by zůstaly nevykonány!VS 291.2
“Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství dojde.” Kdyby ti, kdož skrývají a omlouvají své chyby, mohli viděti, jak Satan nad nimi jásá, jak se vysmívá Kristu a svatým anjelům, a jejich směru, — tu spěchali by vyznati své hříchy a odvrhnouti jich. Skrze vady povahy Satan se snaží získati řízení nad celou duší, a ví, že se mu to podaří, když se vadám těm hoví. Proto stále hledí oklamati následovníky Kristovy svým osudným pochybováním, které jest jim nemožno překonati. Ale Kristus vztahuje k jejich ochraně své raněné ruce, své zmučené tělo, a volá ke všem, kdož Jej chtí následovati: “Dosti máš na mé milosti.” “Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušeni svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.” Nechť tedy nikdo nepovažuje své vady za nevyléčitelné. Bůh dá víru a milost k jejich překonání.VS 291.3