Korunování vítězů.

Než vstoupí do města Božího, Spasitel dá svým následo’ vníkům odznaky vítězství a obdaří je znakem jejich královského státu. Stkvoucí řady stoupají vzhůru v podobě prázdného čtverce, kolem svého Krále, jehož postava týčí se majestátně nad svaté a anjely, jehož tvář září na ně plna jsouc blažené lásky. Všecky tyto nesčetné zástupy vykoupených upírají zraky na něho, každé oko pozoruje Jeho slávu, jehož “tvář byla tak zohavena jako žádného člověka, a Jeho tělo více než synové lidští.” Na hlavy přicházejících Ježíš vlastní rukou klade korunu slávy. Pro každého jest zde koruna, nesoucí jeho “no- vé jméno”, ^{1Zjev. 2:17.} a nápis: “Svatost Pánu.” Do každé ruky jest vložena palma vítězství a zářící harfa. Potom, když anjelé počnou hráti, tu každá ruka dotkne se uměle strun harfy, vyluzujíc sladkou hudbu plnou libozvuků. Nevyslovitelné okouzlení zmocní se každého srdce, a všecky hlasy zazní ve vděčném chvalozpěvu: “Tomu, kterýž zamiloval náš, a umyl nás od hříchů našich krví svou, a učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, Jemu buď sláva a moc na věky věkův.”^{2Zjev. 1:5,6.}VS 402.2