V klášteře.

Roku 1516 Zwingli byl pozván by se stal knězem v klášteře v Einsiedelnu. Zde se mu mělo dostati bližšího pohledu na zkaženost Říma, a zde měl vynaložiti svůj vliv co reformátor, který by byl pocítěn za jeho rodnými Alpy. Mezi hlavními přitažlivostmi Einsiedelnu, byla socha panny Marie, o níž se pravilo, že má moc ku konání zázraků. Nad vchodem do kláštera byl nápis: “Zde může býti dosaženo úplné odpuštění hříchů.”^{1 D’Aubigné, kn. 8, kap.5.} Poutníci za všech období přicházeli ze všech částí Švýcar, ano i z Francie a Německa. Zwingli, jsa velmi nad tím zarmoucen, uchopil se příležitosti ku prohlašování svobody skrze evanjelium těmto otrokům pověry.VS 134.1

“Nepředstavujte si,” řekl, “že Bůh přebývá více v tomto chrámě než v jiné části svého stvořeného místa. Kdekoliv a v kterékoliv krajině se nacházíte, Bůh jest vůkol vás, a slyší vás.... Zdali vám vaše neužitečná díla, dlouhé poutě, oběti, sochy a vzývání panny Marie neb svatých, zaopatřily milost Boží? ... Co nám jest platné mnoho slov v nichž zahrňujeme naše modlitby? Jakou platnost má lesklá kapuce, hladká lysina na hlavě, dlouhý, splývající šat aneb zlatem vyšívané pantofle?. . Bůh hledí do srdce, a naše srdce jsou vzdálená od něho.” “Kristus,” mluví dále, “který za nás byl jednou obětován na kříži, jest onou obětí, která zadost učinila za hříchy věřících pro celou věčnost.”^2TamtéžVS 134.2

Mnohým posluchačům nebylo toto učení vítaným. Bylo to pro ně trpkým zklamáním by slyšeli, že jejich úmorné cesty byly konány nadarmo. Odpuštění zdarma jim nabízené skrze Krista si nevážili. Oni byli spokojeni se starou cestou do nebe, kterou jim Řím vyznačil. Odvrátili se zmámeni jsouce, od hledám něčeho lepšího. Bylo snadnějším pro ně sveřiti své spasení kněžím a papeži než hledati čistotu srdce.VS 134.3

Avšak jiná třída lidí přijala s radostí zprávu poselství o vykoupení skrze Krista. Zachovávání zařízení Říma nepřineslo jim pokoj duši, avšak u víře přijatá krev Spasitelova usmířila jich s Bohem. Tito navrátili se do svých domovů by zjevili jiným toto vzácné světlo jež obdrželi. Takto pravda byla šířena od chýže k chýži, od vísky k vísce, od města k městu, a počet návštěvníků oltáře panny Marie se o velmi zmenšil. Též byl značný úpadek v dařích, a zároveň i v platu Zwingli-ho, který byl dáván z nich. Toto mu však působilo jenom radost, když spatřoval, že moc pověry a blouznění byla zlomena.VS 134.4

Úřady církve nebyly slepými vůči dílu které Zwingli konal ; avšak doposud obávali se zakročiti oproti němu. Doufali dosud, že si ho zabezpečí pro svůj účel, a proto snažili se jej získati pochlebenstvím; zatím však pravda se vzmáhala a utvrzovala v srdcích lidských.VS 137.1