Soud v Augsburgu.
Augsburg byl zvolen za místo soudu, a hlasatel obnovy se tam vydal pěšky. Byly o něj chovány vážné obavy. Byloť veřejně vyhrožováno, že bude na cestě jat a zavražděn, a jeho přátelé ho prosili, aby se k cestě neodvažoval. Dokonce mu radili, aby opustili Wittenberk na nějaký čas, a ukryl se u svých ochránců. Ale on nechtěl opustiti místo, které mu Bůh vykázal. Musel i dále věrně se držeti pravdy, a nedbati bouří naň dorážejících.VS 101.1
Zpráva o Lutherovu příchodu do Augsburku vyvolala uspokojení u papežského vyslance. Nepokojný kacíř, jenž vzbuzoval pozornost celého světa, zdál se nyní býti v moci Říma, a vyslanec se rozhodl, že mu nesmí uniknouti. Hlasatel obnovy zapomněl si opatřiti bezpečný průvod. Přátelé naléhali, aby nechodil k vyslanci bez záruky bezpečnosti, a sami chtěli ji obstarati od císaře. Vyslanec zamýšlel donutiti bude-li to možno, Luthera, aby odvolal, a když by tak neučinil, dáti jej odvésti do Říma, kde by ho byl očekával osud Husův a Jeronýmův. Proto snažil se skrze své náhončí pohnouti Luthera k tomu, aby přišel bez ochranného listu a svěřil se mu tak na milost a nemilost. Toto však Luther rozhodně odmítl. Teprve když obdržel listinu, zaručující mu císařskou ochranu, objevil se před papežským vyslancem.VS 101.2
Z chytráctví Římané se rozhodli získati Luthera zdánlivou přívětivostí. Vyslanec ve své rozmluvě ujišťoval jej velikým přátelstvím, ale závoveň, aby Luther se bez výminky podrobil moci církevní, a odvolal každý bod bez rokování a bez důkazu.VS 101.3
Nesprávně oceňoval povahu muže, s kterým měl jednati. Luther ve své odpovědi projevil úctu k církvi i svou touhu po pravdě, svou ochotu zodpověděti všecky námitky proti svému učení, a předložití své nauky k rozhodnutí některým předním kolejím. Ale současně ohražoval se proti tomu, by kardinál nežádal od něho odvolání, dokud ho neusvědčí z bludu.VS 102.1
Jediná odpověď zněla: “Odvolej, odvolej!” Luther dokazoval, že jeho stanovisko jest zpodepřeno Písmem, a pevně prohlásil, že nemůže se zříci pravdy. Vyslanec, nemoha odpověděti na Lutherovy důvody, zahrnul ho bouří výčitek, výsměšků a nadávek, protkanými citáty z pověstí a výroky Otců nepopřávaje obžalovanému ani příležitosti k mluvení. Luther vida, že další taková rozmluva byla by naprosto marná, vymohl si konečně dovolení, aby mohl podati svou odpověď písemně.VS 102.2
Při příští schůzi předložil Luther jasný, přesný a přesvědčivý výklad svých názorů, plně podporovaných četnými citáty z Písma. Tuto listinu přečetl nahlas a odevzdal pak kardinálovi, jenž ji však s opovržením odhodil, prohlásiv, že je to spousta prázdných slov a bezvýznamných citátů. Luther, jsa pobouřen, utkal se ve slovní potyčce se zpupným prelátem na jeho vlastním poli, — v pověstích a učení církve, — a vyvrátil úplně jeho tvrzení.VS 102.3
Když vyslanec viděl, že na vývody Lutherovy nelze odpověděti, pozbyl rozvahy a vztekle vykřikl: “Odvolej, nebo tě pošlu do Říma před soudce, kteří rozhodnou tvou při. Vyobcuji tě, všecky tvé přívržence, a všechny ty, kdož kdykoliv tě budou podporovati, a vyvrhnu je z církve.” A konečně prohlásil zpupným a vzteklým hlasem: “Odvolej, nebo se již nevracej!”VS 102.4
Hlasatel obnovy ihned odešel se svými přáteli, dav tak jasné na jevo, že nelze od něho očekávati odvolání. To bylo něco, co kardinál nezamýšlel. Lichotil sám sobě, že násilím zastraší Luthera, aby se podrobil. Nyní, když byl sám se svým přívrženci, pohlížel s jednoho na druhého, pln hněvu nad neočekávaným nezdarem svých plánů.VS 102.5
Lutherovo úsilí při této příležitosti nezůstalo bez dobrých následků. Velké shromáždění přítomných mělo příležitost porovnati oba muže a posouditi ducha, jenž se v nich projevoval, jakož i sílu a opravdovost jejich stanovisek. Jak význačný to rozdíl! Hlasatel obnovy, prostý, skromný pevný, povstal v síle Boží, maje na své straně pravdu; zástupce papežův, nadutý, pánovitý, zpupný a postrádající rozumu, neměl ani jediného důvodu z Písma, ale přes to však mocně křičel: “Odvolej, nebo budeš poslán do Říma k potrestání.”VS 103.1