Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Velký Spor Věku - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Sněm ve Špýru.

    Ale na konec papežští vládci urovnali své spory, aby mohli společně jíti proti šiřitelům obnovy. Sněm ve Špýru roku 1526 dal každému státu plnou svobodu ve věcech nábožen- ských do té doby, než se sejde hlavní sněm; ale jakmile po-minulo nebezpečí, jež přivodilo tento ústupek, císař svolal druhý sněm do Špýru roku 1529, za účelem vyhlazení kacířství. Knížata měla býti pokud možno mírným způsobem pohnuta, aby se postavila proti Obnově; když by však to nešlo po dobrém, Karel byl připraven sáhnouti k meči.VS 145.3

    Papeženci jásali. Dostavili se do Špýru ve velikém počtu a veřejně projevovali nepřátelství vůči šiřitelům obnovy, a všem jejich příznivcům. Melanchton řekl: “Jsme světu vyvrhelem a smetím, ale Kristus shlédne na svůj ubohý lid a zachrání jej.”1D’Aubigné, kn. 13, kap.5. Evanjelickým knížatům na sněmu bylo dokonce zakázáno hlásati evanjelium i v jejich domích. Avšak lid ve Špýru žíznil po slovu Božím, a vzdor zákazu, tisícové se shromažďovali ke službám konaným v kapli kurfiřta Saského.VS 146.1

    Toto však urychlilo rozhodnutí. Císařské poselství oznámilo sněmu, že císař žádá zrušení usnesení zaručující svobodu svědomí, poněvadž prý tato měla za následek veliké nepořádky. Tento svévolný čin vyvolal nevoli a pobouření mezi evan jelickými křesťany.VS 146.2

    Náboženská snášenlivost byla zaručena zákonem, a evan-jelické státy byly odhodlány postaviti se na odpor porušování jejich práv. Lutherovi, jenž byl dosud v klatbě uvalené naň výnosem Wormským, nebylo dovoleno dostaviti se do Špýru, ale místo něho byli tam jeho spolu-pracovníci a knížata, jichž Bůh povzbudil, aby hájili Jeho dílo v tomto případu. Šlechetný Bedřich Saský, bývalý Lutherův ochránce, byl již mrtev, ale vévoda Jan, jeho bratr a nástupce, radostně vítal obnovu; a ač byl milovníkem míru, přece projevoval velikou zmužilost a odvahu ve všech záležitostech týkajících se víry.VS 146.3

    Kněží žádali, aby státy, jež přijaly náboženskou obnovu, podrobily se bezpodmínečně římské právomoci. Na druhé straně hlasatelé obnovy požadovali svobodu, jež jim byla zaručena. Nemohli svoliti k tomu, aby Řím dostal opět pod svůj dozor ty státy, které s tak velikou radostí přijaly slovo Boží.VS 146.4

    Konečně byl činěn návrh ku shodě, aby v těch státech, kde Obnova dosud nebyla zavedena, byl výnos Wormský přísně vymáhán, a aby “tam, kde se lid od něho uchýlil a kde by se jím mohl říditi jen s nebezpečím vzpoury, nezaváděli aspoň žádných dalších nových obnov, nedotýkali se sporných bodů, neprotivili se sloužení mše a nedovolovali žádnému římskému katolíku přestupovati k Lutheránům.” 1D’Aubigné, kn. 13, kap. 5. Toto bylo schváleno sněmem k veliké radosti papežských kněží a prelátů.VS 146.5

    “Kdyby byl tento výnos vymáhán, obnova by se nemohla ani šířiti ... tam, kde dosud byla neznáma, ani býti zřízena na pevných základech ... tam, kde se již nacházela.” 1D’Aubigné, kn. 13, kap.5. Na tato obmezení a zákazy měli přátelé obnovy okamžitě přistoupiti. Zdálo se, že naděje světa hasne. “Znovu-zřízení římské nadvlády kněžské .. . nutně by zavedlo opět staré zlořády;” a ihned by se našla příležitost “k úplnému zničení díla, již dosti silně otřeseného” vášnivostí a rozkolem.1D’Aubigné, kn. 13, kap.5.VS 147.1

    Když evanjelická strana se sešla k poradě, pohlíželi na sebe navzájem v naprostém zděšení. Druh se tázal druha:— “Co máme dělati?” Jednalo se o věci důležité pro celý svět. “Mají se vůdcové Obnovy podrobiti a přijmouti výnos? Jak snadno se mohli šiřitelé obnovy v této rozhodující době, jež byla skutečně hroznou, dostati na scestí! Jak četné zálminky a důvody mohli na oko nalézti pro své podrobení!”VS 147.2

    “Na štěstí však seznali, že toto ujednání bylo založeno na nesprávném základu, a tak jednali dle víry. Jaký to byl základ? Bylo to domnělé právo Říma k potlačování svědomí a zakazovati volné bádání písma. Přijetí navrhované dohody bylo by znamenalo doznání, že náboženská svoboda má býti obmezena na obnoveném již Sasku, a že pro všecko ostatní křesťanstvo mělo býti volné bádání písma a vyznávání obno-vené víry zločinem, jenž má býti trestán žalářem a hranicí. Mohli svoliti k místnímu obmezení náboženské svobody? Mohli prohlásiti, že se Obnově dostalo již posledního přívržence? To by bylo znamenalo zradu v poslední hodině, zradu evanjelia a křesťanských svobod.” .2Wylie,kn. 9, kap.15. Chtěli raději “obětovati vše, své státy, své koruny i své životy.”3D’Aubigné, kn. 13, kap.5.VS 147.3

    “Zavrhněme tento rozkaz,” řekla knížata. “Ve věcech svě-domí většina nemá moci.” Poslanci prohlásili: “Výnosu z ro- ku 1526 máme co děkovati za mír, jemuž se říše těší. Jeho zru-šení naplnilo by Německo zmatky a rozkolem. Sněm nemá práva činiti více, než zachovávati náboženské svobody, pokud se rada nesejde.” 1D’Aubigné, kn. 13, kap.5.VS 147.4

    Chránili svobodu svědomí jest povinností státu, a to jest hranicí jeho moci ve věcech náboženských. Každá světská vlá-da, jež se pokouší říditi neb vnucovati náboženské přesvědčení světskou mocí, klade v oběť zásady, za které evanjeličtí křesťané tak šlechetně bojovali.VS 148.1

    Král Ferdinand, zástupce císařův ná sněmu, shledal, že výnos vyvolá velké roztržky, nedají-li se knížata pohnouti k jeho přijmutí a podporování. Zkusil to tedy s přemlouváním, dobře věda, že násilí by takové muže učinilo ještě odhodlaněj-šími. “Prosil knížata aby přijali výnos, ujišťuje jich, že císař bude s nimi nad míru spokojen.” Ale tito věrní uznávali jistou moc za větší než pozemské vládce, a proto klidně odpověděli: “Poslechneme císaře ve všem, co může přispěti k zachování míru a ke cti Boží.” 1D’Aubigné, kn. 13, kap.5.VS 148.2

    Před tváří sněmu král konečně prohlásil, že výnos “bude sepsán ve vzoru císařského rozkazu,” a že “jim nezbývá nic jiného, než podrobiti se většině.” Takto promluviv, odešel ze shromáždění, neposkytnuv protestantům příležitosti k rozmy-šlení aneb odpovědi. “Nadarmo vyslali poselství, žádajíce, by se král vrátil.” Na všecky námitky odpovídal pouze tímto: “Jest to již hotová věc; nezbývá než podrobiti se.” 1D’Aubigné, kn. 13, kap.5.VS 148.3

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents