Wesleyové v Americe.

Jan a Karel Wesley-ové, byvše vysvěceni na kněze, byli posláni na misijní cestu do Ameriky. Na palubě lodi byla spo-lečnost Moravanů. Cesta byla bouřlivá a Jan Wesley, hledě smrti tváři v tvář, cítil, že není si jist smíření s Bohem. Moravštj bratří naproti tomu projevovali klid a důvěru, jež mu byly cizí.VS 190.4

“Uprostřed žalmu, jímž začala jejich bohoslužba,” vy-pravuje o tom, “moře se převalilo přes palubu, roztrhlo hlavní plachtu, zaplavilo loď a vniklo do podpalubí, jako kdyby hlu-bina již nás pohlcovala. Mezi Angličany nastal hrozný pokřik. Moravani klidně zpívali dále. Otázal jsem se potom jednoho z nich: “Nemáte strach?” “Díky Bohu, nikoli,” odvětil on. Tázal jsem se dále: “Ale nebojí se ani vaše ženy a děti?” On řekl mírně: “Nikoli; naše ženy a děti se nebojí smrti.”^{2Tamtéž, strana 10.}VS 190.5

Po příjezdu do Savannah stýkal se Wesley nějaký čas s Moravany a byl hluboce dojat jejich křesťanským životem. Po návratu do Anglie dospěl k jasnějšímu porozumění biblické víry. Přesvědčil se, že pro spasení nesmí nijak spoléhati na své vlastní činy, ale že musí plně důvěřovati “Beránku Božímu, jenž snímá hříchy světa.” Na schůzi Moravské Jednoty v Londýně, byl čten článek Lutherův, líčící změnu, jakou způ-sobuje Duch Boží v srdci věřícího. V srdci naslouchajícího Wesleye probudila se víra. “Pocítil jsem zvláštní teplo v srdci,” praví, “cítil jsem, že jsem uvěřil v Krista, v Krista samotného, pro mé spasení; a bylo mi dáno ujištění, že On sňal mé hříchy, právě mé, a zachránil mne od zákona hříchu a smrti.”.^{1Whitehead, “Life of Rev. John Wesley,” str. 10. (Am. vyd. z r. 1845.)}VS 190.6

Po dlouhá léta, plná trudného a bezútěšného strádání, a přísného odříkání, výčitek a pokory, Wesley hledal vytrvale Boha. Nyní pak Jej nalezl a poznal, že milost, již se snažil získati modlitbami a posty, almužnami a odříkáním, jest darem, “který nelze koupiti za peníze.”VS 191.1

Upevniv se jednou u víře, planul touhou, aby mohl všude šířiti znalost evanjelia a Boží milost. “Hledím na svět jako na svou farnost,” pravil.^{2Tamtéž, strana 74.}VS 191.2

Život Wesleyův byl zasvěcen hlásání velikých pravd, jichž se mu dostalo, — pravdy o ospravedlnění skrze víru ve smiřující krev Kristovu a v obnovujícím vlivu svatého Ducha na srdce, přinášejícím ovoce v životě vedeném dle příkladu Kristova.VS 191.3