Povolání do Curychu.
Zwingli-ho dílo v Einsiedelnu připravilo jej pro širší pole, které měl brzy zaujmouti. Po třech letech byl povolán do úřadu kazatelského v katedrále v Curychu. Tento byl nejdůležitějším městem Švýcar v tehdejší době, a vliv tam použitý byl by daleko pocítěn. Kněžská strana na jejíž pozvání přišel do Curychu přála si předejítí obnovám, a proto dle toho jej poučovali v konání jeho povinností.VS 137.2
Zwingli klidně naslouchal jejich objasnění věcí, a v odpo-věď, po vyjádření díků za povolání jej na tak čestné místo, počal vysvětlovati způsob, který chtěl uplatniti. “Život Kristův,” pravil, “byl dlouho skryt lidem. Chci kázati o celém evanjeliu sv. Matouše, čerpaje pouze ze studnice písma sv., a probíraje jeho hloubku, porovnávati výpovědi s druhými, hledaje porozumění skrze upřímnou modlitbu. Boží slávou jest, velebiti pouze Jeho Syna, pravou to spásu duší, a pro vzdělání jejich pravé víry chci zasvětiti moji službu.” Ačkoliv někteří z kněží neschvalovali jeho plány, a snažili se jej odnich odvrátiti, Zwingli však zůstal pevným ve svém předsevzetí. Prohlásil, že nechce zavésti nový způsob učení, ale starý, používaný prvotní církví v lepší době.VS 137.3
Zájem byl brzy vzbuzen pro pravdy jež vyučoval; lid počal se hrnouti ve velikém počtu, by vyslechnul jeho kázání. Mnozí, kteří byli ustali od návštěvy chrámu, nalézali se me- zi jeho posluchači. Svoji službu započal otevřením evanjelia, čta a vysvětluje svým posluchačům vdechnutý životopis, — život, učení a smrt, — Krista. Zde, podobně jako i v Einsiedelnu, přednášel slovo Boží jako jediné a neklamné pravidlo, a smrt Krista co jedinou dokonalou oběť za hříchy.VS 137.4
“Má touha,” pravil, “jest, vésti vás ku Kristu, — k pravému to pramenu a zdroji spásy.” Vůkol kazatele se shromáždil lid všech tříd, od státníků a učenců až po řemeslníka a rolníka. S hlubokým zájmem naslouchali jeho slovům. Nejenom že hlásal dar svobodného spasení z lásky, ale odvážně i káral zlo a zkaženost té doby. Mnozí se vraceli z katedrály chválíce Boha. “Tento muž,” pravili, “jest kazatelem pravdy. On bude naším Mojžíšem, který nás vyvede z této Egyptské temnoty.”VS 138.1
Ačkoliv první jeho dílo bylo přijato s velikým nadšením, však po čase nastal odpor. Mniši se usnesli, by mu překáželi v jeho díle, odsuzujíce jeho učení. Mnozí jej napadali s po-směškem a úštěpky; jiní pak obraceli se k drzostem a vyhrůž-kám. Zwingli však snášel vše s trpělivostí, říkaje: “Žádámeli získati zlých pro Krista, musíme zavříti naše oči nad mnohými věcmi.”VS 138.2
Ve Švýcarech obchod s odpustky byl svěřen mnichům, Františkánům, pod dozorem Samsona, Italského mnicha. Samson prospěl již církvi svoji dobrou službou, zaopatřiv ji veliké obnosy peněz z Německa a Švýcar, k naplnění papežské pokladny. Nyní právě cestoval po Švýcarech, vábě veliké zástupy, loupě chudých vesničanů o jejich malý výtěžek, a vymáhaje bohatých darů od vyšší třídy. Vliv obnovy byl pociťován ve zmenšení jeho příjmů, avšak obchod jeho zastaviti nemohli. Zwingli byl v Einsiedelnu když Samson, brzy po jeho příchodu do Švýcar, přijel se svojím zbožím do sousedního města. Jsa uvědoměn o jeho poslání, reformátor ihned počal pracovati oproti němu. Tito dva se však nesešli. Ale vítězství Zwingliho v objasnění jeho účele bylo tak veliké, že se mnich musel odebrati na jiné místo.VS 138.3
V Curychu Zwingli kázal s velikou horlivostí oproti kra-mářům s odpustky; když se pak Samson přibližoval k tom to místu, setkal se s poslem, který byl odeslán církevní radou, sděluje mu, že se od něho očekává pominutí tohoto místa. Tento však konečně získal si přístup lstí, avšak byl zase pryč odeslán, aniž by prodal jednoho odpustku, a brzy na to opustil i Švýcary.VS 139.1
Silné vzpružení a pokrok reformy byly získány příchodem moru, zvaného “velká smrt” který byl zachvátil Švýcary roku 1519. Jsouce lidé takto přivedeni smrti tváři v tvář, i jejímu ničiteli, tu mnozí pocítili daremnost a bezcennost odpustků, kterých si před tím zakoupili; nyní teprve počali toužiti po jistších základech své víry. Zwingli byl postižen morem v Curychu; byl tak těžce nemocen, že všecka naděje na uzdravení byla odjata, a zprávy byly daleko šířeny že jest již mrtev. V této době zkoušky jeho naděje a odvaha zůstaly neochvějny. On pohlížel u víře na Golgatu, důvěřuje pevně dostatečnému smíření hříchů. Když se opět vrátil z bran smrti, tu byl hotov opět hlásati evanjelium, a to ještě s větší horlivostí jak před tím; jeho slova vynikala neobyčejnou mocí. Lid uvítal s radostí svého oblíbeného kazatele, vrátivšího se k nim s pokraje hrobu. Sami též přišli od posluhování nemocným a umírajícím, tak že cítili více než dříve pravou cenu evanjelia.VS 139.2
Zwingli přišel kázati s jasnějším porozuměním pravd, za-kusiv sám na sobě mocněji onu obnovující moc. Pád a plán vykoupení člověka, byly předměty, při nichž nejvíce trval. “V Adamovi,” pravil, “jsme všichni mrtvi, vnořeni ve zkázu a zlořečenství.” “Kristus ... vykoupil nám nekonečné osvobození. Jeho utrpení... jest věčnou obětí, věčně léčivou; ona uspokojuje Božskou spravedlnost pro vždy za ty, kteří spoléhají na ni s neochvějnou vírou.” Avšak zjevně též učil, že lidé, jsouce v milosti Kristově, nejsou svobodni v pokračování v hříchu. “Kdekoliv jest víra v Boha, tam jest Bůh; a kdekoliv Bůh přebývá, tam jest horlivost ponoukající a pobádájící člověka k dobrým skutkům.”VS 139.3
Krok za krokem postupovala reformace v Curychu. Jak na poplach vzbudili se jeho nepřátelé k činnému odporu. Rok před tím mnich z Wittenberku vyřkl své “ne” papeži a císaři ve Wormsu, a nyní se zdálo, že vše poukazuje na podobný odpor oproti papežským požadavkům v Curychu. Výpady se opakovaly oproti Zwinglimu. Papežská místa byla čas od času svědky mučení učedlníků evanjelia, avšak na tom nemělo zůstati; učitel kacířství měl býti umlčen. Z té příčiny Kostnický biskup odeslal tři vyslance na sněm odbývaný v Curychu, obviňuje Zwingliho z učení lidu z přestupování zákonů církevních, ohrožuje tak pokoj a správný pořádek společnosti. Kdyby byla moc církve odstraněna, dokazoval, že by nastalo všeobecné bezvládí — anarchie. Zwingli odpověděl, že již čtyry roky hlásal evanjelium v Curychu, “které jest klidnějším a pokojnějším nyní, než kterékoliv jiné město spolkové.” “Není-liž tedy,” pravil, “křesťanství ochranou a štítem všeobecné bezpečnosti?”VS 140.1