Sobota nikdy nezmenená.
Často opakované tvrzení, že Kristus změnil sobotu, vyvrací se lidu Jeho vlastními slovy. Ve svém kázání na hoře pravil : “Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti. Amen, zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb pun- tik nepomine ze zákona, až se všecky věci stanou. Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nej menších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském.” A jindy řekl: “Syn člověka jest pánem také i soboty.” (Marek, 2:28).VS 273.4
Evanjelici všeobecně připouštějí, že Písmo nikde nedává práva ku změně soboty. Toto jest jasně vyjádřeno ve spisech vydaných u Americké Traktátní Společnosti a u Amerického Svazu Nedělních Škol. Jedna z těchto knih jasně přiznává, že “Nový Zákon úplně mlčí, pokud se týče výslovného rozkazu o neděli, (prvním dnu týdnu), nebo pokud se týče určitých pravidel o jejím zachovávání.” Jiný pak praví: “Až do Kristovy smrti nebyla učiněna změna tohoto dne (soboty) ; a “pokud záznamy ukazují, apoštolé nedali určitého rozkazu, aby bylo upuštěno od sedmého dne co Soboty, a jejího zachovávání v prvý den týdnu nepřikázali.”VS 274.1
Římští katolíci uznávají, že změna soboty byla provedena jejich církví, a prohlašují, že evanjelici, zachovávajíce neděli, uznávají moc jejich církve.VS 274.2
Jako důkaz moci katolické církve papeženci uvádějí “skutečnou proměnu soboty v neděli, kterou evanjelíci uznávají ... svěcením neděle, ... uznávajíce tak právo církve k nařizování svátků, a vymáhání jich pod trestem i jejich svěcení.” Co jiného tedy jest změna soboty než znamením moci římské církve, — “znamením šelmy?”VS 274.3
Římská církev nevzdala se nároku na nadvládu; a když svět a protestantské církve přijímají jí zavedenou neděli, zavrhujíce biblickou Sobotu, ve skutečnosti připouštějí tento nárok. Mohli by se odvolávati na moc pověstí aneb církevních otců při této změně; ale činíce tak, opovrhují právě zásadou, jež je dělí od Říma, — že “bible, a toliko bible, jest náboženstvím protestantů.”VS 274.4
Vymáhání svěcení neděle se strany evanjelických církví, jest vymáháním služeb papežství — šelmě. Ti, kdož rozumějíce požadavku čtvrtého přikázání, zachovávají raději nepravou sobotu místo pravé, holdují tím té moci, jež samojediná ji nařizuje. Ale právě tím, že vynucují náboženskou povinnost světskou mocí, církve si tvoří obraz šelmy; proto vymáhání svěcení neděle znamenalo by vymáhání uctíváni šelmy a jejího obrazu, dle proroctví.VS 274.5
Křesťané minulých dob zachovávali neděli, domnívajíce se, že tím zachovávají biblickou sobotu; a jsou nyní věrní křesťané v každé církvi, římsko-katolickou nevyjímaje, kteří opravdově věří, že neděle jest sobotou Bohem ustanovenou. Bůh přijímá jejich čistý úmysl a jejich bezúhonnost. Ale když by zachovávání neděle bylo vymáháno zákonem a svět byl osvícen strany závazku pravé soboty, potom každý, kdo přestoupí přikázání Boží, aby uposlechl nařízení moci Říma, bude uctívati papežství více než Boha. Holduje Římu a moci, jež podporuje zařízení ustanovené Římem. Lidé, kteří zavrhují zařízení, jež Bůh prohlásil za znamení své moci, a na místě toho uctívají to, co Řím zvolil za znamení své nadvlády, berou tím na sebe příslušnosti k Římu — “znamení šelmy.” A dokud toto nebude lidu řádně vysvětleno, aby mohli voliti mezi přikázáními Božími a přikázáními lidskými, ti, kdož pokračují v přerušování jich, budou přijímati “znamení šelmy.”VS 275.1