Odsouzení Wyklifa.

Papežské hromy záhy zahřměly oproti Wyklifovi. Tři papežské výnosy byly poslány do Anglie, — universitě, králi a prelátům — a všecky nařizovaly, aby byly ihned podniknuty rozhodné kroky k umlčení hlasatele kacířství. Ale již před příchodem těch výnosů, biskupové ve své horlivosti obeslali Wyklifa před svůj soud. Avšak dva z nejmocnějších knížat v království provázeli ho k soudu; a lid, obklopiv budovu a tlače se do vnitř, zastrašil soudce tak, že líčení bylo na čas odročeno a on mohl odejiti s pokojem. O něco později Eduard III, kterého chtěli preláti v jeho stáří poštvati proti hlasateli pravdy, zemřel, a Wyklifův dřívější ochránce stal se vladařem království.VS 60.4

Ale příchod papežských výnosů nařizoval celé Anglii, aby neprodleně zatkla a uvěznila kacíře. To směřovalo přímo k hranici. Zdálo se býti jistým, že Wyklif musí brzy padnouti za oběť mstivému Římu. Ale Ten, jenž řekl kdysi: “Neboj se, já budu pavéza tvá,”^{11 Moj. 15:1.} , opětně vztáhl ruku svou k ochraně svého služebníka. Smrt se dostavila, ale ne k tomuto, nýbrž k papeži, jenž nařídil jeho zničení. Řehoř XI. zemřel a duchovenstvo, shromážděné k jeho soudu, se rozptýlilo.VS 60.5