Pokrok ve Švýcarech.
Vyslanci napomínali církevní radu, by trvali při církvi, mimo kterou, jak prohlásili, není spasení. Zwingli odpověděl: “Nechť toto narčení vámi nepohne. Základem církve jest ta samá Skála, ten samý Kristus, který dal Petrovi jeho jméno, poněvadž tento vyznal jej úpřimně. V každém národě, kdokoliv věří celým svým srdcem v Pána Ježíše, jest přijat Bohem. Zde pak v pravdě se nalézá církev, mimo níž nemůže býti nikdo spasen.” Výsledek sněmu byl, že jeden z biskupových vyslanců přijal reformované vyznání víry.VS 140.2
Sněm odepřel vystoupiti oproti Zwinglimu, a Řím se chystal k novému útoku. Reformátor, jsa uvědoměn o nástrahách nepřátel, takto se vyjádřil: “Nechať přijdou; bojím se jich tak, jako skalní výběžek obává se bouřících vln u jeho základů.” Snahy kněžstva napomáhaly šíření evanjelia, díla to, které se snažili podvrátiti. Pravda se stále šířila. Přívrženci její v Ně-mecku, jsouce ochablí následkem zmizení Luthera, opět se stali srdnatějšími, spařivše pokrok evanjelia ve Švýcarech.VS 140.3
Když reformace byla založena v Curychu, tu její ovoce bylo více zjevné v utlačení zla a nepořádku, a v povznesení pokoje a souladu. “Pokoj má své obydlí v našem městě” — psal Zwingli; “není žádných rozepří, žádného pokrytství, žádné závisti, žádných bojů. Taková jednota může přijíti pouze od Pána, rovněž i naše nauka, která nás naplňuje ovocem pokoje a zbožnosti; odkud jinud by mohla přijíti?”VS 141.1
Vítězství dosažené reformací pobouřilo římských k větším a odhodlanějším snahám k podvrácení téže. Spatřujíce, jak málo bylo dosaženo pronásledováním v utlačení Lutherova díla v Německu, rozhodli se utkati s reformou se svými vlastními nástrojemi. Usnesli se, že budou míti rozepři s Zwinglim, a majíce sestavené věci, budou jisti svým vítězstvím, skrze vlastní stanovení nejen místa utkání se s ním, ale i soudců, kteří budou rozhodčími mezi těmito stranami. A pakli nebudou moci ihned dostati Zwingli-ho ve svoji moc, tak učiní zaopatření, by jim neuniknul. Jsa vůdce pak umlčen, ono hnutí může též býti rychle potlačeno. Účel tento byl ovšem opatrně skryt.VS 141.2
Tato rozepře měla býti konána v Badenu; avšak Zwingli nebyl ji přítomen. Církevní rada v Curychu podezřívala návrh římsko-katolíků, a majíce výstrahu z hořících hranic v papežských místech pro vyznavače evanjelia, nedovolila svému kazateli, by sám sebe vydal v toto nebezpečí. Byl hotov sejiti se v Curychu s každým vyslancem Říma; ale jíti do Badenu, kde právě byla prolita krev mučedníků pro pravdu, znamenalo jíti na jistou smrt. Ecolampadius a Haller byli vybráni k zastupování reformátora, kdežto vyhlášený Dr. Eck, podporován zástupem učených doktorů a prelátů, byl vítězným zápasníkem Říma.VS 141.3
Ačkoliv Zwingli nebyl přítomen této schůzi v Badenu, však jeho vliv byl tam pociťován. Všichni tajemníci byli voleni katolíky, a všem ostatním bylo zakázáno pod trestem smrti, činiti poznámky. Přes tato zaopatření Zwingli dostával denně zprávy o všem, o čem bylo mluveno v Badenu. Jeden student, přítomný rozporu, vždy večer konal záznam o sporech odbývaných v týž den. Tyto pak zprávy, jiní dva studenti opět dodávali denně Zwingli-mu v Curychu zároveň s dopisy od Ecolampadiusa. Reformátor pak odpovídal, dávaje radu a návrhy. Jeho listy byly psány v noci, a studenti vraceli se s nimi z rána do Badenu.VS 141.4
Takto Zwingli udržoval boj se svými lstivými odpůrci. On “konal více,” praví Myconius, “skrze prostřednictví a probdělé noci a radami zasílanými do Badenu, než by mohl vykonati osobně uprostřed svých nepřátel.” Papežští zástupci zářičí domnělým vítězstvím, přišli do Badenu oblečeni v nejbohatší svoje roucha, se třpytícími se drahokamy. Jezdili v přepychu, a jejich stoly byly prostřeny nej dražšími lahůdkami a nejvybranějším vínem. Značný rozdíl byl při reformovaných, je-jichž skrovný plat dovolil jim na krátce býti u stolu. Ecolampadius-ův domácí pán občas pozoruje tohoto v jeho pokoji, vždy jej nalezl buď pohříženého v učení aneb v modlitbě, a s velikým údivem podal zprávu, že tento kacíř při nejmenším “jest velmi zbožným.”VS 142.1
Při sezení, “Eck hrdě vystoupil na kazatelnu, bohatě vy-zdobenou, kdežto pokorný Ecolampadius, skromně oblečen, byl nucen usednouti na hrubě upravenou židli oproti svému protivníku.” Eckův hřímavý hlas a nevázaná jistota nikdy jej neopustily. Jeho horlivost byla vzbuzena jak nadějí na zlato, tak i na slávu; pro zastance církve odměnou byl skvostný obnos peněz. Když některé z lepších důvodů selhaly, tu se obracel k urážkám, ano i ku přísahám.VS 142.2
Ecolampadius, skromný a sebe-nedůvěřivý, obával se zá-pasu, a vstoupil na tento boj s vážným vyznáním: “Neuznávám žádné jiné pravidlo soudu kromě slova Božího.” Ačkoliv mírný a zdvořilý ve svém chování, prokázal se býti schopným a nezvratným. Když římsko-katolíci dle svého obyčeje, dovolávali se moci církevních zařízení, tu reformátor lnul pevně k písmu svatému. “Způsoby neb zařízení církve,” pravil, “nemají moci ve Švýcarech, leč by byly dle ústavy; nyní však, ve věcech víry, bible jest naší ústavou.” VS 142.3
Rozdíl mezi těmito dvěma odpůrci nebyl bez účinků. Klid- ná a jasná rozvaha reformátora, tak skromně a mírně před-nesená, líbila se myslím, které se odvracely s nelibostí od Eckových chlubných předpokladů.VS 142.4
Spor tento trval osmnáct dní. Při jeho uzávěru papežská strana s velikou jistotou přivlastňovala si vítězství. Většina vyslanců stála na straně Říma, a vrchní sněm prohlásil refor-mátory za přemožené, a vyřknul, že Zwingli, jejich vůdce i spolu s nimi, jsou vyobcováni z církve. Avšak ovoce této schůze prokázalo, na které straně se nalézají výhody. Zápas tento způsobil rychlé zmocnění reformního hnutí, tak že za nedlouho potom důležitá města, Bern a Basilej, prohlásily se pro obnovu křesťanskou.VS 143.1